Izákovo pole

Křesťan a stát (1)

Martyn Lloyd-Jones (1899–1981)

V první řadě jako křesťané věříme, že moc, která je, je ustanovena Bohem: „Neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha.“ To je základní tvrzení. Stát a vláda, vrchnosti a tak dále nejsou lidským výmyslem, nejsou lidským přáním nebo zařízením. Navzdory názorům takzvaných „předních autorit“ tvrdíme na základě Písma, že se muži a ženy nevyvinuli ze zvířat. Stejně tak jejich kultura a vláda. Vůbec ne! Tyto věci jsou výsledkem Božího působení a činnosti. Je to Bůh, kdo ustanovil stát. Evoluční pohled vám řekne, že lidstvo tyto věci postupně vymyslelo, že se vyvinuly v důsledku pokusů a omylů. To je zcela mylné. Všechny uvedené principy najdete stanovené ve Starém zákoně.

Historicita prvních kapitol knihy Genesis

Jaroslav Kernal

Historicita prvních kapitol knihy Genesis je neustále zpochybňována a zdá se, že mezi křesťany je stále méně těch, kdo jsou ochotni přijímat první kapitoly knihy Genesis jako popis skutečných událostí. Nechci rozebírat jednotlivé důvody těchto popíračů. Některé z nich jdou daleko za hranice křesťanské ortodoxie, jako například označení Stvořitele za dobrého hodináře, který nemá důvod zasahovat do evolucí poháněného stroje stvoření. Takový názor je čistý deismus, tedy víra v neosobního boha, který nezasahuje do stvoření.

Co znamená „muž jedné ženy“?

Jaroslav Kernal

Na obou místech, kde jsou obsáhleji vypsány vlastnosti těch, kteří usilují o to být staršími v církvi (1Tm 3,2–7; Tt 1,6–9), se objevuje tato zvláštní fráze, která doslova říká „muž jedné ženy“. Co je to za zvláštní charakteristiku? O čem to zde Bible mluví? Co to znamená „muž jedné ženy“ nebo „jen jednou ženatý“? Znamená to snad, že starší musí být ženatý, že služba staršího vylučuje svobodné muže nebo vdovce?

Nedává 1Tm 3,11 prostor také pro ženy ve vedení církve?

Jaroslav Kernal

V 1. Timoteovi 3,11 v ekumenickém překladu čteme: „Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.“ Takový text by skutečně mohl vést k tomu, že by se ženy měly nějakým způsobem podílet na vedení církve. Ale pokud se podíváme na tento text samotný důkladněji, myslím, že už to tak jasné nebude, a pokud půjdeme do bližšího i trochu širšího kontextu této epištoly a do širokého kontextu celého Písma, dojdeme k celkem jednoznačnému závěru. Ale pojďme projít tuto věc od začátku.

Jak máme rozpoznat, kdo má být ustanoven jako starší?

Jaroslav Kernal

Boží slovo je v otázce toho, kdo má být ustanoven jako vedoucí v církvi velmi jasné. Je v této věci dokonce mnohem jasnější, než mnoha dalších, jako je např. Večeře Páně nebo průběh shromáždění církve. V podstatě se jedná o tři jednoduché věci, které mají rozpoznat stávající starší a spolu s nimi mají být tyto věci zjevné také celé církvi – a musí zde panovat (v tom nejlepším případě jednoznačný) soulad mezi staršími a církví.

Jaké změny bychom měli očekávat s ustanovením dalšího staršího?

Jaroslav Kernal

Odpověď na tuto otázku nám může napovědět, jak rozumíme úloze starších v církvi. V mnoha církvích jsou dnes starší voleni na omezené funkční období, obvykle na čtyři roky, takže se složení staršovstva většinou každé čtyři roky trochu obměňuje. S tím také souvisí očekávání lidí – přijdou noví starší, přinesou nový vítr do plachet, budou mít nové nápady, nové myšlenky, budou chtít dělat věci více nově nebo naopak více postaru, podle gusta každého jednotlivce.

Potřebuje církev víc starších?

Jaroslav Kernal

Boží slovo nás v této věci nenechává na pochybách, není nijak nejasné ani nejednoznačné. Naše lidská hříšnost v kontextu dvou tisíc let historie církve sice mnoho věcí v oblasti vedení a uspořádání místního společenství křesťanů zamlžila a zkomplikovala, ale Písmo je světlem, které osvěcuje naši stezku a může snadno narovnat, co lidská tradice pokřivila. V Bibli nenacházíme žádnou církevní hierarchii, žádné rozdělení na duchovní a laiky, žádné ordinované služebníky, faráře, kazatele, pastory, pastory pastorů, oblastní seniory, reverendy apod.

Jak Pán Ježíš naplnil svátek prvotin

Tomáš Ondris

V prvních verších kapitoly Leviticus 23 je zdůrazněno, že jde o Hospodinovy svátky. Možná je to důležité zdůraznit z toho důvodu na začátku, že když je řeč o biblických svátcích nebavíme se o lidských svátcích. Bible neříká, že jsou to židovské svátky, ani neříká, že jsou to starozákonní svátky, ale říká, že jsou to svátky Hospodinovy. A proč je to důležité vědět, že jsou to svátky Hospodinovy a ne jenom židovské svátky? Prostě z toho důvodu, že je ustanovil Bůh, a mají nám něco říct o Bohu a o evangeliu.

Stránky

Přihlásit se k odběru Články