Biblická církev Praha

Oslava trojjediného Boha v písni lásky

Karel Jiroušek, Praha 22. června 2025

Pokoj Vám milí bratři a sestry, dostal jsem příležitost se s Vámi podělit o radost z poučení Božího Slova. Jako zdroj poučení jsem vybral výklad jednoho Královského žalmu. Než se do toho společně pustíme, pojďte se mnou, prosím, ještě jednou sklonit hlavy k modlitbě, aby si náš Bůh Pán Ježíš Kristus použil, to o čem budu mluvit. 

Modlitba … Prosba k Bohu za srozumitelnost, soustředění, a za dílo Ducha svatého v nás, aby nás prostřednictvím Žalmu 45 k sobě blíže přitáhl, poučil nás a dovedl k radosti z Krista samotného a oslavil se na nás sám Bůh.

V posledních měsících vnímám, jak moc je důležité rozumět tomu, kým je Pán Ježíš Kristus, protože to jakým způsobem o něm přemýšlíme, tak to formuje naše postoje, náš vztah k němu, tj. Bohu samotnému. Zdrojem našeho přemyšlování bude jeden z královských žalmů tj. Žalm 45. Nebudu se snažit bezezbytku vyložit každé slovo, protože by to přesahovalo rámec kázání a myslím si, že i tak bude dost náročné na soustředění. Proto doufám, že se nám podaří společně textem projít, aniž byste „upadli“ do hluboké mrákoty. 

Nejdříve si přečteme celý Žalm, abychom získali základní vhled do toho, o čem celý text je, číst budeme z Českého studijního překladu, protože si myslím, že přesněji vystihuje hebrejský originál.

Dále si verš po verši rozebereme. Vzhledem k tomu, že sám Pán Ježíš řekl, že celé Písmo svědčí o něm, budu se i já snažit vykládat Žalm s pohledem upřeným na něj. 

• Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. (J 5,39)

Na závěr si shrneme poučení, tj. co jsme se o Pánu Ježíši a o nás dozvěděli …a jak z toho přijmout radost a povzbuzení.

Tak pojďme na to, přečtěme Žalm 45 … z Českého studijního překladu. 

• Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky. (Ž 45,1)

Každé místo v Písmu má nějaký smysl. Již v úvodu tohoto oddílu máme ulehčenou práci v tom, že nám odhaluje, k čemu má posloužit (ať už těm, co žalm zpívají nebo čtou). Jde o slavnostní píseň a ti co, ji měli zpívat, ji zpívali podle nápěvu, kterému říkali podle Lilií. Korachovci byli potomci levity Koracha a smyslem písně bylo poučení, meditace o lásce. Maskil = rozumět, chápat, být moudrý. Je naprosto v pořádku, když se nám při čtení Bible rozhoří srdce a vzplanou naše emoce. To patří k lásce stejně jako to, když o Bohu přemýšlíme. 

• On mu řekl: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘“ (Mt 22,37)
• Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo: (Ž 45,2)

Autor žalmu věnuje tuto poučující píseň králi, jeho srdce přetéká dobrým slovem, protože krále miluje. Podobně jako zběhlý písař ovládá svůj psací nástroj, stejně tak ovládá svůj jazyk.

• Čím srdce přetéká, to ústa mluví. (Mt 12,34b)
• Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! (Ž 45,3)

Bible nás učí, že člověk se dívá na to, co má před očima, ale Bůh se dívá do srdce. Žádný z lidských synů, kromě Pána Ježíše není a nebyl bez hříchu. Pokud bychom se srovnávali mezi sebou, jistě bychom našli někoho, kdo má více kvalit a méně hřeší než „ti“ ostatní, ale když bychom se měli porovnat se Synem člověka, neobstojí nikdo.

• Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (1S 16,7)

Žalmista, který tento žalm napsal, mluví ke konkrétnímu králi (nesjpíš Šalamoun), ale víme, že jeho život byl také v jistém ohledu „poznamenaný“ hříchem. Proto bychom s pohledem upřeným na Šalamouna nemohli souhlasit s tvrzením, že je nejkrásnější. Když se na tento verš podíváme z prorockého pohledu, a spatřujeme v něm Pána Ježíše, můžeme říct, že je 100% pravdivý. On je nejkrásnější, plný milosti …

• A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

…On je požehnáním od věčnosti do věčnosti. 

• Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žd 13,8)
• Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, se zdarem do boje důstojně vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! (Ž 45,4–6)

Král Šalamoun si od Boha vyprosil moudrost, aby mohl spravedlivě vládnout a soudit Izrael, za jeho vlády Izrael neválčil a království zažívalo velikou prosperitu a úctu/ respekt ze strany okolních království. Jistý vliv na to mělo kralování jeho otce Davida, který byl znám jako veliký válečník, na jehož straně bojuje Hospodin. O kom tedy žalmista mluví? Věřím, že nám toto vysvětlení poskytl Izajáš, který v prorockém vidění spatřil vládu Pána Ježíše o němž takto svědčí..

• Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Iz 9,5–6)

On, Pán Ježíš je tím bohatýrem opásaným mečem pravdy, jež je Boží slovo. On je tím nádherným, důstojným hrdinou, jehož vladařství bude upevněné právem a spravedlností… a jehož nepřátelé budou poraženi. Dech beroucí a hrůzu nahánějící popis vlády Pána pánů a krále králů nalezneme v knize Zjevení:

• A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. (Zj 19,11–16)
• Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy. (Ž 45,7–8 ČSP)

Zde se dostáváme k vrcholu zjevení tohoto Žalmu. Autor listu Židům cituje toto místo a pokládá otázku „Komu kdy z andělů Bůh řekl…“ Jinými slovy se dá říct, že chápe toto místo jako prorocké slovo od Boha a vztahuje ho na Pána Ježíše, když vysvětluje, kým je. 

• Komu kdy z andělů Bůh řekl:… O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království, Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘ (Žd 1,5.8–9)

Vzpomeňte si, jakým způsobem byli do královského úřadu uváděni králové, kněží nebo proroci? Bylo to způsobem pro nás zvláštním. Králové byli pomazáni olejem, který měl symbolizovat Boží požehnání, vyvolení a oddělení pro službu. A kdo je „ten Pomazaný“, hebrejsky Mašiach (mesiáš), řecky Chréstos (Kristus)? Je to Pán Ježíš, jehož Bůh Otec pomazal olejem veselí… jak je o něm psáno v Lukáši:

• ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 4,18–21)
• Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. (Ž 45,9)

Tento verš vyjadřuje krásu a vznešenost krále, který je nejen obklopen bohatstvím, nádhernými paláci ze slonoviny, ale především těmi, kteří ho obveselují. Mohli bychom to vztáhnout na Šalamouna. Pokud se rozhodneme v tomto textu vidět Krista tj Pomazaného, kterým je Pán Ježíš, pak chybu neuděláme, vždyť o něm máme v Písmu mnoho svědectví, která mluví o jeho svatosti, moudrosti, bohatství, poctách a slávě, jichž je hoden.

• A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů – bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení.“ … A slyšel jsem hlas z nebe jako hukot množství vod a jako zvuk mocného hřmění; a znělo to, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před starci. Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než těch sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni. (Zj 5,11–12; 14,2–3)
• A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. (Mt 17,2)
• Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. (Ž 45,10)

Žalm jakožto oslavná píseň lásky byla nejspíš napsaná pro konkrétní svatební pár. Královna zaujímá vedle svého ženicha čestné místo po jeho pravici. Církev bude mít s Pánem Ježíšem podíl na Jeho vládě a bude posazena na nebeský trůn v Kristu Ježíši po pravici Boha Otce.

• Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. (Ef 2,6)
• Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. (Zj 3,21)
• Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům… (Ž 45,11)

Pokud verš 11 vztáhneme na Krista a jeho nevěstu, kterou je církev, pak nám nemůže uniknout výzva k opuštění starého života. Je zde výzva k tomu, abychom hleděli a poslouchali způsobem, kterým máme. Ale jak bychom toho byli schopni, pokud by nám to nebylo dáno? Naštěstí to byl on, ženich, který si nás vybral, a my mohli zaslechnout Jeho volání. Poslyš a pohleď. 

• On řekl: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.“ (Lk 8,10)

Již v knize Genesis je napsáno, že má muž opustit otce i matku svou, aby přilnul ke své ženě…to stejné platí i pro ženu. V případě tohoto žalmu, je nejspíš nevěstou krále Šalamouna faraonova dcera, pokud má přilnout ke svému manželovi, má se vzdát své kultury, svého náboženství. Stejně tak i my pokud jsme se stali nevěstou Pána Ježíše, který si nás zamiloval, opouštíme starý způsob života. Jenom tak můžeme s Pánem splynout a stát se jedním tělem a jedním duchem.

• Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. (Lk 14,26–27)
• Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘. (Ef 5,29–31)
• Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. (1K 6,17)
• … neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. (Ž 45,12)

Tak jako ženich touží po kráse nevěsty, tak touží (lépe řečeno), miluje Pán Ježíš svou církev a chce s ní mít obecenství.. Krása církve, ale nespočívá ve vnější kráse, ale v čistotě a spravedlnosti, kterou ji Pán daroval, když se za ní obětoval.

Tak jako se žena podřizuje svému muži, stejně tak se i my podřizujeme Pánu Ježíši.

• V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,21–27)

On nás oblékl do své svatosti, aby nebyla vidět naše hanba, podobně jako to učinil s Adamem a Evou, když proti Němu zhřešili. 

• Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. (Ga 3,27)
• I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. (Ž 45,13)

Týr byl velmi bohatý, mocný a proslulý díky obchodu s drahými kovy a purpurem, byl významným ekonomickým centrem. Toto místo nám může ukázat to, že mocní a bohatí tohoto světa touží po slávě, která náleží králi a chtějí v této slávě přebývat, proto si krále předchází a přichází s dary. Ovšem Pán žádá víc než jen vnější přízeň v podobě darů, On žádá naše srdce. Touží po naší odevzdanosti a věrnosti, tak jak to žádá manžel od své manželky. V Matoušově evangeliu máme příběh o mladíkovi, který se chtěl Pánu Ježíši přiblížit a toužil po věčném životě, ale bohatství pro něho bylo důležitější než Pán, proto od Ježíše odešel.

• Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. (Mt 19,21–22)

Naproti tomu máme v Písmu i příběh o bohatém celníkovi Zacheovi, který se stal Ježíšovým učedníkem a následoval Ho celým srdcem.

• Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to uviděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lk 19,1–10)
• Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. (Ž 45,14–16)

Královská nevěsta je uváděna ke králi na audienci, její šaty jsou pestře tkané a její plášť protkávaný zlatem, celá její nádhera odpovídá slavnému setkání se ženichem, který je hoden úcty. Odehrává se zde nádherná scéna plná radosti a jásotu. Nevěsta je doprovázená pannami a družičkami, které přicházejí do královského paláce. … v 19. kapitole knihy Zjevení se odehrává scéna velmi podobná té, kterou čteme ve verších 14-16.

• A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“ (Zj 19,6–9)

Jak v žalmu 45, tak Zjevení 19 je vykreslená svatba mesiáše a jeho nevěsty. Ta je ozdobená a připravená oddat se svému ženichovi. V obou případech je ženich i nevěsta obklopena zástupy svědků, kteří jsou naplnění radostí a jásají, protože přišel den svatby krále/beránka.

• Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. (Ž 15,17)

Proroctví 17. verše nás nenechává na pochybách, že oslavený král Pán Ježíš nemá množství otců, ke kterým by upíral zrak a na jejichž zbožnosti či tradicích stavěl. Přestože o něm víme to, že jeho rodokmen z Mariiny strany sahal až ke královské linii, nikdy se na svůj královský původ/ rodokmen neodvolával. Na mnoha místech Pán Ježíš Písma mluví o Bohu stvořiteli jako o svém nebeském Otci, který mu dal vyvolené ovečky Boží, aby o ně pečoval jako o své děti.

• ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘ A jinde praví: ‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘ A dále: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ (Žd 2,12–13)

Prorok Izajáš o něm prorokoval jako o Otci věčnosti, který bude vládnout právem a spravedlností na trůně Davidově a na jeho království.

• Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. (Iz 9,5–6)

… a v tomto Nebeském království, které bude bez konce, ustanoví pán Ježíš své děti za královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Jemu samotnému.

• Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2,9)
• Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy. (Ž 45,18)

V úvodu jsme si řekli, že lidskými autory žalmu 45 byli Korachovci, ti žalm napsali. Kdo je ale skutečným autorem? Odpověď nalézáme např. ve 2. listu Timoteovi, kde je připsané autorství celého Písma Bohu samotnému tj. jedné z osob Boží trojice.

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,16–17)

Písmo samotné nám ukazuje, že i když lidští autoři napsali nějaké proroctví, tak skutečným autorem byl Duch Svatý. 

• Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže. (Sk 1,16)

Již jsem o tom mluvil, když jsem vykládal verš 7–8 a o tom, že je autor listu židům chápal jako prorocké slovo o Pánu Ježíši. Nyní, když se zamyslíme nad tím, kdo ve verši 18 mluví v 1. osobě jednotného čísla, musíme nutně dojít k závěru, že tento výrok pochází od jedné z osob Boží trojice, tj. od Ducha Svatého. Vždyť On sám uvádí Boží vyvolené do pravdy a oslavuje Pána Ježíše. Je také Tím, který bude připomínat Jeho jméno… 

• Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,13–15)

…to jméno sice v tomto verši, ani celém žalmu 45 nezazní, ale z předešlého kontextu můžeme vyvodit, že se jedná o jméno Ježíš, vždyť Jeho Bůh nade vše vyvýšil, aby se před ním sklonilo každé koleno…

• Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. (Fp 2,9–11)

…proto Mu národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.

• Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ (Zj 7,9–10)

Jak shrnout poučení z této Písně lásky? 

Dovolím si shrnutí, rozdělit do tří pozorování, …ta jsem seřadil podle toho, jak jdou po sobě v textu samotném.

1.   Oslavený Bůh Otec v Kristu

Ve třetím verši čteme o nejkrásnějším z lidských synů, který pro milost, která se linula z jeho úst, mohli bychom říct, že z jeho úst se linulo slovo plné milosti tj. Boží slovo), obdržel Pán Ježíš požehnání Boha. To je ten král králů, který oslavuje svého Otce, který je v nebesích…

• Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. (J 17,1–5)

Toto místo ukazuje vzájemné oslavení Otce a Syna. Syn oslavil Otce na zemi a žádá, aby byl oslaven u Otce. …vrcholem oslavení Otce se odehrálo na kříži, když se Pán Ježíš z lásky a poslušnosti ke svému Otci a z lásky ke svým vyvoleným rozhodl přijmout trest za viny, který jsme měli snášet my, kteří jsme proti Bohu zhřešili.

• „Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ (J 12,28)

2.   Oslavená církev v Kristu

Ve verši 14 a 15 se dozvídáme, že je ke královskému ženichovi přiváděna jeho nevěsta. Tento verš jsme vztáhli na Krista a jeho církev. Podobně jako se jedním člověkem stává muž a žena vstupem do manželství, tak podobně jsme my byli uvedeni do jednoty s Pánem Ježíšem my, když jsme se znovuzrodili shůry prostřednictvím Ducha svatého a byli uvedeni do jednoty s Pánem Ježíšem. 

• Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. (J 17,22–24)

…dále máme zaslíbení, že si svou církev, kterou očistil od vin svou krví, povolá, aby měla účast na jeho vládě. Je to pro nás velké tajemství, ale to co nám je jako Božím dětem jasné je to, že nás oslaví, tím, že ho uvidíme takového jaký je (1J 3,2).

3.   Oslavený Kristus prostřednictvím díla Ducha svatého

V závěrečném verši žalmu 45 jsme se dozvěděli, že Duch Svatý je skutečným autorem tohoto žalmu. On, jedna z osob Boží trojice, oslavuje Pána Ježíše tím, že ho zjevuje a připomíná Božím dětem ze všech národů.

• Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. (2K 4,6–7)
• Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. (J 16,13–15)

Co říci závěrem? 

V našem shrnutí tohoto žalmu jsme se dozvěděli (byli poučeni), že na spáse člověka má podíl každá z osob Boží trojice. V Bohu není žádné rozdělení a všechny osoby Boží trojice mají společné znaky ve vztahu k člověku.

• Bůh Otec z lásky ke Kristu a Božím dětem obětoval svého Syna.
• Bůh Syn z lásky k Otci a z lásky k Božím dětem dal sám svůj život jako oběť smíření.
• Bůh Duch svatý z lásky k Bohu Otci a z lásky k Pánu Ježíši Kristu zjevuje Otce svým dětem tak, že jim dal poznat lásku svého Syna Pána Ježíše Krista.

Modlitba na závěr, …aby se oslavil Bůh Otec, tím že nás uvede Duch svatý do jednoty s Kristem, abychom ho znali a chodili v něm.