Společné shromáždění: neděle 9:30 v Divadle Kámen v Karlíně (zastávka Invalidovna).
V 1. Timoteovi 3,11 v ekumenickém překladu čteme: „Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.“ Takový text by skutečně mohl vést k tomu, že by se ženy měly nějakým způsobem podílet na vedení církve. Ale pokud se podíváme na tento text samotný důkladněji, myslím, že už to tak jasné nebude, a pokud půjdeme do bližšího i trochu širšího kontextu této epištoly a do širokého kontextu celého Písma, dojdeme k celkem jednoznačnému závěru. Ale pojďme projít tuto věc od začátku.
Boží slovo je v otázce toho, kdo má být ustanoven jako vedoucí v církvi velmi jasné. Je v této věci dokonce mnohem jasnější, než mnoha dalších, jako je např. Večeře Páně nebo průběh shromáždění církve. V podstatě se jedná o tři jednoduché věci, které mají rozpoznat stávající starší a spolu s nimi mají být tyto věci zjevné také celé církvi – a musí zde panovat (v tom nejlepším případě jednoznačný) soulad mezi staršími a církví.
Odpověď na tuto otázku nám může napovědět, jak rozumíme úloze starších v církvi. V mnoha církvích jsou dnes starší voleni na omezené funkční období, obvykle na čtyři roky, takže se složení staršovstva většinou každé čtyři roky trochu obměňuje. S tím také souvisí očekávání lidí – přijdou noví starší, přinesou nový vítr do plachet, budou mít nové nápady, nové myšlenky, budou chtít dělat věci více nově nebo naopak více postaru, podle gusta každého jednotlivce.
Cokoliv by člověk zasíval, to bude sklízet
Dvě požehnání a jeden slib
Pozor na zkratky!