Neodmítej moudrost! (Př 1,1-33)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Jak poznat moudrost a kázeň…

Jaroslav Kernal, Praha 15. října 2017

Pokoj vám a milost, milí svatí. V následujících několika týdnech půjdeme společně do knihy Přísloví, do knihy moudrosti krále Šalomouna. Dnes společně projdeme první kapitolou této nádherné knihy. Př 1,1-33. M.

V první kapitole knihy Přísloví nacházíme úvod do celé knihy – je zde vyznačena cesta moudrosti, smysl této knihy (v. 1-7). V následujících verších (v. 8-19) je řeč o společenství moudrosti, resp. v negativním popisu je tu řeč o vyhýbání se špatné společnosti, což je moudrost, která se stane ozdobou každého člověka. A v závěru kapitoly (v. 20-33) vidíme volání moudrosti, která zve ke společenství, zve k trvalému vztahu, zve k následování a napomíná všechny, kdo ji odmítají a nechtějí s ní mít nic společného.

Než půjdeme do vlastního textu, musíme si ale ujasnit dvě věci – kdo mluví a kdo poslouchá. Kniha Přísloví je napsaná jako kniha napomínání, nabádání, vedení. Jsou zde dvě zásadní postavy, které vedou, které nabádají a napomínají – s oběma se setkáváme hned v první kapitole. Jednak je to otec, který vyučuje svého syna. A spolu s ním je tu žena. Vlastně v knize Přísloví najdeme ženu několikeré podobě. Tato žena může být na jedné straně matka (v. 8). Nejčastěji však vystupuje jako zosobněná Moudrost:

  • Př 1:20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
  • Přísloví 8:1-2 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.

V osmé a deváté kapitole vidíme Moudrost, která byla u Boha od počátku, byla ustanovena od věků, byla s Bohem a v jeho náruči, byla jeho potěšením a radostně si před Bohem hrála v každý čas. Tato moudrost k nám promlouvá ústy Šalomouna. Ale hlavním posluchačem je na prvním místě syn. To je velmi důležitá skutečnost – že tu je syn, mladý muž, který se učí od otce, jako se učil Rechabeám od svého otce Šalomouna. Je opravdu nezbytné rozumět tomu, že tím, kdo má poslouchat rady je mladý muž. Vedle paní Moudrosti zde totiž vystupuje ještě další žena, která sama vystupuje až v deváté kapitole, ale je přítomná už od první kapitoly – je to paní Hloupost. Mladý muž, syn, mladík je váben a volán dvěma ženami, které ho chtějí učit – jedna vylučuje druhou – na jedné straně je Moudrost a na straně druhé Hloupost. Za kterou z nich půjde? A za kterou z nich půjdeš ty? To je téma knihy Přísloví. Skrze onoho syna v knize Přísloví Bůh promlouvá ke každému jednomu z nás, jak jsme tady. Koho budete následovat?

I. Cesta k moudrosti (v. 1-7)

Hned v prvních verších autor knihy, Šalomoun, vysvětluje, proč napsal tuto knihu, co je jejím cílem a k čemu nás má vést. A všimněte si, že autorem knihy není žádný hloupý Honzy, dokonce ani chytrá Horákyně, ale syn – syn Davidův, král Izraele. Na prvním místě je to syn. Syn, který poslouchal otcovy rady, otcovy příkazy a jeho napomínání, který se řídil matčiným poučováním. Nyní tento syn dává rady svému synovi. Nepředkládá mu prázdná slova, ale předkládá mu slova moudrosti, podle nichž sám ve svém životě jednal. Ale kromě toho, je autorem panovník proslavený svou moudrostí.

  • 1Kr 3:3 Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších.

Když jednoho dne obětoval v Gibeónu, Bůh se mu ukázal ve snu v noci a řekl mu, ať žádá, co chce a Bůh mu to dá. O co žádal Šalomoun? Žádal o moudrost, o schopnost rozlišování, o spravedlnost při soudu.

  • 1 Královská 3:9 Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?

Bohu se zalíbila Šalomounova prosba a obdařil ho nesmírnou moudrostí a spolu s ní také vším, oč nežádal – územím, bohatstvím, slávou a pokojem.

  • 1 Královská 5:1.9-10.14 Šalomoun vládl nad všemi královstvími od řeky Eufratu až k zemi pelištejské a až k hranicím Egypta; odtud přinášeli  Šalomounovi dary a sloužili mu po všechny dny jeho života.

Všimněte si, že Šalomoun vládl přesně nad tím územím, které Bůh zaslíbil Abrahamovi pro jeho tělesné potomstvo – od Eufratu po Egypt. V Davidovu synovi Bůh splnil zaslíbení, které dal pozemskému lidu – vzbudil jim velikého krále plného moudrosti, za jehož dnů panoval pokoj, což je obraz toho skutečného krále, syna Davidova, Ježíše Krista, který sám je naší moudrostí.

  • … Bůh dal Šalomounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moře. Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. … Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů i ode všech králů země, kteří se o jeho moudrosti doslechli.

Tuto moudrost máme nyní před sebou, proto naslouchejme i my. Slyšte:

  • Přísloví 1:2-4 … jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.

O čem je moudrost? Tyto tři verše nás uvádějí do moudrosti. Moudrost není o množství znalostí, není o tom, kolika informacemi člověk naplní svou hlavu. Biblická moudrost jenom málo souvisí s inteligencí, není o vzdělání, ani o množství přečtených knih. Biblická moudrost souvisí s kázní, se spravedlností, právem, přímostí, poznáním i důvtipem. Vidíme, že moudrost nevylučuje inteligenci, ale je to mnohem více – moudrost je schopnost, jak říká pátý a šestý verš – ale není to jenom schopnost rozumět přísloví a jinotaji, schopnost porozumět podobenství a Božímu slovu jako takovému – moudrost jde mnohem dál. Moudrost je vidět – stejně jako zbožnost – na životě člověka. Je to schopnost jednat správně v konkrétní situaci, schopnost rozhodnout se dobře, jak se to Bohu líbí, je to schopnost říct pravé slovo ve správný čas. Velmi dobře to můžeme vidět na dvou příkladech z Přísloví:

  • Př 26:4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.

Toto samo o sobě je veliká moudrost, která je spojená s rozlišování, se schopností rozpoznat hlupáka a jeho řeči a s další schopností, nebýt stejný jako on. Ale hned následující verš Přísloví nás vede k nebeské moudrosti:

  • Přísloví 26:5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.

Tady můžeme vidět hloubku i šířku Boží moudrosti, rozpoznání situace a nalezení správného řešení. Moudrost je spojená s praktickým životem. Je to schopnost nejenom odpovědět správně a v pravý čas, ale také schopnost vyhnout se problémům, předvídat, schopnost překonat překážky takovým způsobem, který oslaví Boha a který bude svědectvím o díle Ježíše Krista v životě člověka. Moudrost se nedá utajit. Moudrost se nedá skrýt, protože se vždycky objeví. Ale pozor, moudrost se dá na chvíli napodobit:

  • Přísloví 17:28  I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

Ale takové napodobení je skutečně jenom na chvíli. Je to jako se zbožností. Zbožnost, která je jenom povrchní se ukáže v okamžiku krize, tlaku, ve vypjaté situaci. Stejně tak i moudrost nebo hloupost se v životě člověka vždycky nakonec ukáže – v rozhodnutích, ve vztazích, ve slovech, v jednání.

Moudrost souvisí s chytrostí i s poznáním, ale není to totéž. Moudrost souvisí s úsilím, s prací a pílí, a opakem moudrosti je na tomto místě lenost, zahálka, lhostejnost. Moudrost učí prostoduchého, prosťáčka, což je další postava, která se objevuje v knize Přísloví, aby se stal chytrým. Prostoduchý nemusí být hlupák. Může to být ten, kdo nemá moudrost, ale chce se jí učit, chce poslouchat a následovat. Hlupák je ten, kdo se vyhýbá radě, kdo neposlouchá, nedbá na domlouvání. Hlupák nepřemýšlí o budoucnosti, nevidí důsledky svého jednání. O něm Písmo říká, že:

  • Přísloví 12:18 … tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.

Jazyk moudrého je jazykem člověka, který je naplněný Duchem svatým. Z jeho úst už nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré:

  • Ef 4:29 které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.
  • Přísloví 1:7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.

Hlupák odmítá napomínání a pohrdá jím. Je mu k smíchu kázeň i bázeň před Hospodinem. Hlupák je sám sobě měřítkem všeho, je přesvědčen o tom, že on sám ví dobře, co je správně. Šalomoun učí svého syna tomu, že:

  • Př 14:12 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
  • Př 12:15 Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.

Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem. To ještě není moudrost samotná, ale teprve její počátek. Ale bez bázně před Bohem se k moudrosti dojít nedá. Vztah s Bohem je vstupní branou nejen k moudrému životu, ale ke skutečnému a naplněnému životu, k radosti a pokoji s Bohem. Nicméně vztah s Bohem sám o sobě ještě skutečnou moudrost nezaručuje. Ukazují nám to hned následující verše, ale než k nim půjdeme, musím se vás zeptat na váš vztah s Bohem. Jistě chcete žít moudře, chcete zakoušet požehnání moudrosti a s ní i požehnání věčného života, ale sem nevede jiná cesta než cesta pokání a víry v Ježíše Krista. K bázni Boží, k Bohu samotnému a k věčnému životu není jiná cesta než skrze víru v Ježíše Krista. Žijete s Ježíšem? Je Ježíš tím, po kom touží tvé srdce? Je Kristův kříž veškerou tvou nadějí, zárukou i jistotou pro budoucnost? Pokud ano, můžeš vykročit na cestu moudrosti, ale pokud ne, musíš nejdřív jít ke Kristu, vyznat svou nevěru v Boha, činit pokání, litovat svých hříchů a zříci se jich a věřit v Krista. Teprve potom může začít cesta moudrosti ve tvém životě. A podívejte se, kam nás moudrost vede nejdřív:

II. Společenství moudrosti (v. 8-19)

  • Přísloví 1:8-9 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.

Moudrost začíná na stejném místě jako zbožnost – začíná u vztahu s Kristem a projevuje se nejprve v těch nejbližších vztazích. Písmo nás velmi přímočaře vede k poslušnosti otci a matce. Poslouchej otce a poslouchej matku – to bude ozdobou tvého života. Chápu, že když tohle řeknou naše děti svým vrstevníkům, stanou se rázem cílem jejich posměchu. Chápu, že když tohle jako rodiče řeknete o svých dětech jiným rodičům, že se na nás začnou dívat divně a budou se ptát, do které sekty patříte. Ale Bůh říká, že tady je první projev moudrosti v životě člověka. Šalomoun tato slova napsal jako syn, který poslouchal svého otce. Co to přineslo do jeho života? Stal se největším izraelským králem! A co bylo na začátku? Bázeň před Hospodinem a poslušnost otce a matky. A podívejte se do našeho textu, kam taková poslušnost vede – vede k tomu, že neposlechneme svádění hříšníků.

Spolu s bratry jsme minulou sobotu probírali Žalm 1. Slova, která tam jsou, shrnují následující verše z první kapitoly knihy Přísloví:

  • Žalm 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači…

Požehnaný, blahoslavený je takový muž (i žena), který nedbá na svádění hříšníků. Takový člověk je moudrý, protože moudrost vede k tomu, že člověk jde životem s jasným cílem – a tím cílem je, že nebude hřešit proti Bohu.

  • Přísloví 1:10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!

Tady je lákání, vábení, tady je návnada, jsou tady nástrahy, které jsou políčeny na duši člověka. Je to jako past. Jako když myslivec zatroubí jako mladší a slabší jelen v říji a ten silnější a starší jelen vyběhne, aby s ním změřil síly. To je myslivcovo vábení, aby mohl ulovit toho jelena. Náš text popisuje stejné přemlouvání, vábení a lákání. Pojď…

  • Přísloví 1:13-14 … přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec.

To je lákání světa, to je touha očí, žádost života. Hřích vždycky působí na lidské vášně a touhy člověka. V našem textu je to touha po zisku, která vede ke špatnému jednání. Nakonec motivem špatného jednání je vždycky nějaký osobní prospěch – ať již hmotný zisk, jako je to tady, nebo zisk v podobě potešení, jehož si nemohu dopřát jinou cestou, zisk v podobě povýšení se nad druhé, pozice, obdiv, sláva nebo cokoliv podobného. A vypadá to, že všechno má být zakryto a má to vypadat docela dobře.

  • Přísloví 1:17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.

Jenom hlupák se snaží nastražit past před očima toho, koho do ní chce chytit. Právě tak hloupí jsou ti, kdo podléhají vábení hříchu, protože strojí tyto úklady proti sobě, připravují past na svou vlastní duši.

Hřích používá ničemy a svévolníky, používá špatné lidi, špatné přátele, hlupáky a nemoudré lidi, špatnou společnost, která kazí dobré mravy (1K 15,33). Tato slova napsal apoštol Pavel církvi do Korintu, křesťanům, kteří nebyli moudří, protože se spolčovali s lidmi, kteří je nevedli k větší zbožnosti, k větší oddanosti Bohu, k hlubší lásce ke Kristu a jeho Slovu, ale vedli je k hříchu, k pýše, k chlubení se lidmi a ne Kristem. Proto jim musel napsat:

  • 1 Korintským 15:34 Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!
  • Přísloví 1:15-16 … můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.

Máme tady jasné varování před špatnou společností, před špatnými vztahy, před bezbožnými asociacemi. Někdy lidé podléhají představě, že svým vlivem mohou proměnit špatnou společnost, v níž se nacházejí. Ale Písmo ukazuje úplně opačným směrem – křesťané nemají mít nic společného se špatnou společností, protože špatná společnost bude ovlivňovat je. Proto nám Písmo říká, abychom se nedali zapřáhnout do společného jha s nevěřícími (2K 6,14). Tohle je místo, kde potřebujeme velkou moudrost, abychom správně rozuměli tomu, co je to společné jho a jak to máme aplikovat do konkrétních situací ve svém životě. Jho bylo jednoduché zařízení, které spojovalo dvě zvířata k sobě, aby mohla táhnout jeden náklad nebo pluh. Jedná se tedy o svazek, který je velmi obtížně rozdělitelný. Pokud jste chtěli rozdělit jho, museli jste ho rozlomit, tedy zničit ho, takže už bylo nepoužitelné. V našem textu v Přísloví to vidíme ve v. 14 v poukaze na jeden měšec. Budeme mít tak těsné společenství, že nám bude stačit jeden měšec.

Ale Šalomoun varuje svého syna a s ním i nás, abychom zdržovali svou nohu od jejich stezky. Abychom se nešli ani zdálky podívat, co oni to tam asi dělají. A vysvětluje to jednoduše, když říká, že oni běží za zlem. Nicméně duchovní realita je ještě vážnější – lidé, kteří následují špatnou společnost, zůstávají ve špatných svazcích, formálních i neformálních, ve skutečnosti strojí úklady proti své vlastní duši.

V té vnější, fyzické rovině, je to naprosto zjevné – pokud se chystají zamordovat nevinného a ukrást jeho majetek, stihne je patřičný trest. Ale totéž platí i v duchovní rovině. Pokud se člověk zaplete do hříšných svazků, skončí v bahně hříchu. Pokud se člověk neoddělí od svévolníků, stane se dříve nebo později svévolníkem. Písmo i dějiny církve nám ukazují, že tohle je smutná realita našeho života. Jinak zbožný judský král Jóšafat uzavřel spojenectví s bezbožným izraelským králem Achabem. Ten požádal Jóšafata o vojenskou pomoc a dostal od Jóšafata odpověď:

  • 2Pa 18,3 Ve válce jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid.

Když se potom vracel z boje, kde byl král Achab zabit, řekl mu prorok Jehú:

  • 2Pa 19:2 Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval.

I přes to, že Jošafat později napravil své jednání, tak ho přátelství a spojenectví s Achabem stálo život všech jeho dětí, které zemřeli rukou jeho nejstaršího syna, který měl za manželku dceru krále Achaba, chodil po cestách králů izraelských a dělal to, co dělal král Achab. Boží moudrost nás volá k tomu, abychom se vyvarovali špatné společnosti.

  • Přísloví 13:20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
  • Př 1:19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.

Na jaké cestě stojíte? Za čím se v životě ženete? Hledáte na prvním místě bázeň před Bohem, ženete se za moudrostí? V jakých vztazích stojíte? Jsou to moudré a zbožné vztahy, které vám pomohou žít podle Boží vůle a k Boží slávě, nebo jsou to vztahy, které spíš podporují vaše vášně a sobecké touhy, váš vzdor a neposlušnost?

  • Přísloví 28:20 Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.

Ale kdo se žene za moudrostí, nezůstane bez požehnání a bez bohatství, a to nejenom toho duchovního, ale také toho materiálního. Protože moudrost ho naučí skutečné zbožnosti, která se dokáže spokojit s tím, co má. Viděli jsme cestu k moudrosti a společenství moudrosti. Pojďme teď k:

III. Volání moudrosti (v. 20-33)

Biblická moudrost není nijak skrytá, tajná, nedostupná. Nejedná se o moudrost esoterických náboženství, kdy vás někdo musí zasvětit, kdy vás někdo musí zasvětit do určitého stupně, a teprve potom se dostanete zase dál. Biblická moudrost je ve své podstatě velmi jednoduchá. Podívejte se na to, co o ní napsal král Šalomoun:

  • Přísloví 1:20-21 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran.

Moudrost stojí na veřejných prostranstvích, na náměstích a nárožích. Kdybychom to chtěli převést do současnosti, asi bychom museli použít sdělovací prostředky, které jsou všudypřítomné – televizi, rozhlas, internet. Má to ale jeden obrovský háček, hák – a tím je všeobecná zvrácenost těchto prostředků. Není mnoho moudrosti v dnešních sdělovacích prostředcích. Ale možná to přirovnání tak nekulhá, protože nebylo ani mnoho moudrosti na ulicích starověkých měst. To, co chce říci náš text, prostě znamená, že moudrost lze nalézt, a není to nic obtížného. Je to stejně těžké jako vyjít na ulici nebo postát na náměstí, stejně obtížné jako projít branou do města – tedy je to velmi jednoduché. Problém moudrosti jako takové totiž není na straně moudrosti, ale na straně člověka – podívejte se do následujících veršů:

  • Př 1:22 Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?

Moudrost se obrací na prostoduché a na hlupáky, tedy posměvače. Každý posměvač je hlupák a většina hlupáků jsou také posměvači. A na tomto místě vidíme prostoduchého a posměvače na jedné lodi. Prostoduchý ještě není hlupákem, ale stává se jím, protože nenachází zalíbení v moudrosti, ale miluje prostoduchost. A podívejte se do 32 verše – pokud odmítá napomínání moudrosti, povede to k jeho smrti. Prostoduché zavraždí jejich odmítavost. Ale nyní moudrost volá jak na prostoduchého, tak na hlupáka a posměvače – co volá? Jaké je volání moudrosti? Je to volání evangelia:

  • Př 1:23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova…

Ve světle Nového zákona zde máme volání Ježíše Krista – čiňte pokání a obraťte se, věřte evangeliu a přijmete dar Ducha svatého. To je volání Boží moudrosti. Kdo poslechne, je člověkem nového srdce, srdce, které bylo darované Bohem. Takovému člověku Bůh otevírá Písma, aby rozuměl. A to je začátek moudrosti. Když se Ježíš zjevil svým učedníkům po svém vzkříšení:

  • Lukáš 24:45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.

A apoštol Pavel napsal, že přirozený člověk, tělesný, tedy neobrácený člověk, nemůže rozumět věcem Božího Ducha, tedy Božímu slovu. Nechápe Boží slovo a nechce podle něj jednat. Ale kdo poslouchá, kdo se podřizuje Božímu slovu, to je člověk, který byl vyučen Boží moudrostí, který nastoupil na cestu moudrosti. Hlupák a posměvač takovou cestu odmítá. Kam to vede?

  • Přísloví 1:24-27 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.

Tady jsou slova, která nás vedou dál než jenom k pochopení moudrosti. Tady jsou skutečně znovu slova evangelia. Kdo věří, je spasen, kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil. Kdo poslouchá moudrost, bude žít klidně a v bezpečí si bude bydlet (v. 33), ale kdo odmítá moudrost od Boha, na toho přijde bída jako vichřice, tíseň a strach. Až na vás přijde tíseň, soužení a úzkost, už bude pozdě hledat cestu moudrosti. Až budete stát před Božím soudem, už bude pozdě hledat spasení, které je v Kristu. Proto Písmo říká,  abychom činili pokání, dokud je čas.

Nyní je čas milosti, nyní trvá doba, kdy Bůh všechny volá, aby litovali své neznalosti a své nevěry vůči Bohu a přišli k němu skrze Ježíše Krista. Skrze celé stvoření, skrze církev, skrze svědectví evangelia, skrze Ježíše Krista a jeho vzkříšení Bůh dosvědčuje každému člověku na tomto světě, že přijde den, kdy Bůh bude soudit celý svět – to bude den soužení, bídy a tísně, to bude den strachu. Písmo říká, že pro lidi bude v onen den přijatelnější volat skály, aby na ně padly a zavalily je, než aby se museli ukázat před Boží tváří. Ale nikdo neunikne. A moudrost, o které psal Šalomoun před třemi tisíci lety, mluví přesně o těchto věcech. Už nebude čas milosti, už nebude příležitost činit pokání. Člověk jenom jednou umírá a potom přijde soud. Není žádná druhá šance. A moudrost říká:

  • Př 1:28-30 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.

Podívejte se na hloupost! Podívejte se, co dělají hlupáci – měli poznání v nenávisti a bázeň před Bohem si nezvolili. Nehledali radu moudrosti a každou domluvu znevážili. Já vím, že by se to mělo dělat takhle, ale … Ale – to je nejčastější námitka znevážení. Vím, že bych neměl hřešit, ale … Vím, že bych měl žít svatě, ale … Copak může někdo žít úplně svatě? Copak někdo může poslouchat Boha celým svým srdcem? Copak Bůh nechápe, že mám také své touhy a potřeby? To je jen pár typických příkladů znevažování. Takového jemného, „křesťanského“ znevažování. Ale Bible říká, že takhle mluví hlupák, že tohle je ovoce paní Hlouposti a na takový jed není protijed. Hloupost je smrtelná. Ti, kdo nedbají na domluvu, kdo si neberou k srdci otcovo kárání a matčino poučování, kdo si nezvolili bázeň před Hospodinem, kdo se vysmívali cestám moudrosti, o těch čteme, že:

  • Přísloví 1:31-32 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.

Přemýšlejte, moji milí, nad třicátým druhým veršem. Odmítavost a netečnost, umíněnost a bezstarostnost. V kralickém překladu stojí:

  • Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

Pokud se prostoduchý spokojí se svou prostoduchostí, skončí špatně – skončí jako hlupák, jako zatvrzelý, sobecký, slepý, arogantní a zlý člověk. Takoví jsme byli všichni, než jsme byli vysvobozeni z otroctví hříchu Ježíšem Kristem. Někteří z vás možná ještě takoví jsou. Pokud to tak je, chci vás spolu s moudrostí prosit, abyste se odvrátili od bezbožné hlouposti a hledali moudrost, která je v Kristu. Boží slovo o něm vydává svědectví:

  • Koloským 2:2-3 Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Pojďte k němu a učte se od něj Boží moudrosti. Hledejte ho, dokud je čas. Volejte, proste a tlučte na dveře Boží milosti, aby vám Bůh otevřel a byli jste zachráněni pro věčnost. Podřiďte se Bohu a poslechněte jeho Slovo. Poslouchejte Boží moudrost, protože říká:

  • Přísloví 1:33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.

Kdokoliv přijde ke Kristu, toho Kristus nevyžene ven. Pokud jste v Kristu, jste v naprostém bezpečí. I kdyby kolem vás zuřila ta nejhorší bouře, budete žít klidně a beze strachu z něčeho zlého, protože víte, kdo vás vykoupil. V Kristu máme pokoj s Bohem, v něm máme dokonalé bezpečí, jistotu i všechnu moudrost. Proto pojďte k němu a žijte ve víře v něj. 

Osnova kázání: