Svěžest pro tvé kosti (Př 3,1-35)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Moudrost přináší život

Jaroslav Kernal, Praha 5. listopadu 2017

Pokoj vám a milost, milí svatí. Budeme pokračovat ve výkladu knihy Přísloví, ve studiu moudrosti krále Šalomouna. Chtěl bych, abychom dnes zaměřili svou pozornost na třetí kapitolu této vzácné biblické knihy. Přečteme nejprve celou kapitolu. Př 3,1-35.

Už jsme prošli dvěma kapitolami Přísloví a viděli jsme velké věci, které se týkají moudrosti. V první kapitole jsme viděli dostupnost moudrosti – s moudrostí je to jako s evangeliem, protože se nabízí všem bez rozdílu. Jsme posláni ke všem lidem do celého světa, abychom jim nesli dobrou zprávu a vykoupení z hříchu a ze smrti skrze Ježíše Krista, který byl ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých. O moudrosti jsme četli:

  • Přísloví 1:20-21 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran.

Boží moudrost není tajemná, není skrytá, není určená jenom některým, kteří splní zvláštní podmínky, ale je dostupná všem. Přesto nepřicházejí všichni k moudrosti. I to jsme viděli v první kapitole:

  • Přísloví 1:22 Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?

A druhá kapitola nás potom vedla na cestu moudrosti, vedla nás k tomu, jak získat moudrost. A tam jsme viděli, že to není cesta, která by byla snadná nebo lehká. Je to cesta jednoduchá, ale neobejde se bez námahy. Znovu vidíme, že to je stejné, jako s evangeliem – mnozí slyší, ale jen nemnozí vcházejí. Pán Ježíš Kristus mluví o dvou cestách:

  • Matouš 7:13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Tato slova řekl potom, co vysvětlil, že vstoupit na úzkou cestu a jít po ní není nic lehkého. Je třeba prosit, hledat a tlouci. A stejné je to s moudrostí – máme jí hledat jako stříbro, pátrat po ní, jako po skrytých pokladech (Př 2,4). A pokud to uděláme, pochopíme, že moudrost je darem Boží milosti, stejně jako spasení.

Dnes máme před sebou třetí kapitolu, která nás vede ještě dál po cestě moudrosti. Třetí kapitolu můžeme rozdělit na tři části – v prvních dvanácti verších otec povzbuzuje syna, aby vytrval na cestě moudrosti, ve verších 13-20 je chvalozpěv o moudrosti a v závěru kapitoly znovu vidíme další dobrodiní, které přináší moudrost. Než se ale pustíme do vlastního textu, musíme zdůraznit důležitou věc, která se týká knihy Přísloví. Jedná se o zvláštní literární žánr, určitý druh hebrejské poezie, která vysvětluje pravdu ve všeobecných a snadno zapamatovatelných výrocích. V knize Přísloví nejde o technickou přesnost, a to znamená, že nemůžeme číst tuto knihu jako návod, nebo jako zaslíbení. Jsou zde principy, ale ne návody. Ke konkrétním příkladům dojdeme už za malou chvilku. Ve druhé kapitole jsme viděli, jak vykročit na cestu moudrosti a nyní je tu další výzva:

I. Následuj moudrost (v. 1-12)

Zůstaň na cestě moudrosti a neodchyl se od ní! Takto napomíná Šalomoun svého syna, takto napomínají rodiče své děti, takto napomínají pastýři Božího lidu církev, takto napomíná Bůh své milované křesťany.  

  • Př 3:1-4 Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.

Hned na těchto verších si můžeme ukázat to, co jsem zmiňoval před chvílí. Nejde o návod, ale o princip. Nejde o zaslíbení, ale o nasměrování života, které obecně přinese požadovaný užitek. Ve druhém verši čteme o tom, že život podle přikázání prodlouží člověku život a přidá pokoj. A to je něco, co je obecně platné. Ale musíme rozumět tomu, že to není bezpodmínečné zaslíbení. Stačí, když se podíváme na Pána Ježíše Krista. Zachoval přikázání naprosto dokonale, všechny Otcovy rady měl uložené ve svém srdci, takže mohl s jistotou říci, že slovo, které mluví, není jeho, ale je to slovo Otcovo (J 14,24). Přesto mu to život neprodloužilo – bylo to přesně naopak. A je to stejné v případě mnoha křesťanských mučedníků, kteří následovali slova Písma, a stálo je to život.

V roce 1511 byl kutnohorský měšťan Ondřej Polívka, který se stal členem ilegální jednoty bratrské, prozrazen vlastní ženou, zatčen, a po mučení byl donucen slíbit věrnost církvi pod obojí. Ale udělal to proti své vůli, takže když potom v neděli byl v kostele a kněží vynášeli monstranci a lidé padali na kolena, Ondřej zvolal: „Čemu se klaníte? Bohu z chleba stvořenému? Ach, Bohu živému, nebeskému, na věky požehnanému se klanějte!“ Byl znovu zavřen, mučen, a když se odmítl podvolit, byl upálen. Poslušnost Bohu mu byla přednější, než poslušnost lidem.

Když se vrátíme zpátky do Přísloví, máme před sebou biblický princip, který vede ke zbožnému životu a k moudrosti. Nezapomínej na má slova a jednej podle nich. Jednej věrně a s milosrdenstvím. Takové jednání přináší skutečně milost a uznání v očích lidských i Božích. Takové jednání leckdy otevírá dveře tam, kde bychom to vůbec nečekali. Přesně takové jednání doporučuje Pavel církvi v Římě, kde se křesťané přeli ohledně vnějších věcí:

  • Římanům 14:17-18 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

V následujících verších vede Šalomoun svého syna a s ním i nás k praktickým projevům zbožného života. Zachovávat Boží příkazy a prokazovat milosrdenství a věrnost není teorie, ale musí to být praxe. Pokud to není vidět na životě člověka, jednoduše to znamená, že to není v jeho životě vůbec. Pokud se milosrdenství neprojevuje ve slovech a skutcích, potom žádné milosrdenství není. Pokud člověk mluví o milosrdenství, ale mluví s lidmi tvrdě a arogantně, žádné milosrdenství ve skutečnosti nemá. Pokud by někdo mluvil o péči o vdovy a sirotky – což je biblický projev milosrdenství, ale sám v tom nic nedělal, je to pokrytec a podle knihy Přísloví také hlupák. Kam tedy vede Šalomoun svého syna? Vede ho ke třem velkým příkazům ve vztahu k Bohu.

  • Př 3:5-10 Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.

Důvěřuj Hospodinu (v. 5-6), boj se Hospodina (v. 7-8) a cti Hospodina (v. 9-10). To je o vztahu s Bohem. Bázeň před Hospodinem, která je počátkem moudrosti, vede člověku k tomu, že se nespoléhá na vlastní moudrost, ale na Boží moudrost, na Boží slovo. Často se můžete setkat s tím, jak lidé staví na vlastní zkušenosti a kvůli tomu odmítají Boží slovo. „Bible např. mluví o kvalifikaci starších, ale ve sboru takové muže nemáme, tak ustanovíme ty, které máme, muže nebo ženy.“ To je spoléhání se na vlastní moudrost! To nikdy nepovede k napřímení stezky, ale k spíš k jejímu zaklikacení.

Důvěřovat Hospodinu neznamená žít bezstarostným nebo dokonce lehkovážným životem, ale znamená to, vkládat své starosti na Boha.

  • 1 Petrův 5:7 Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

To je skutečná důvěra, která napřimuje cesty člověka. Hledá pomoc na prvním místě v Boží náruči. A Bůh nás často – skoro vždycky – vede k obyčejným věcem, které naši situaci zázračně vyřeší.

Bázeň před Hospodinem je znovu zmíněna a jejím ovocem je nejenom moudrost samotné, ale také zdraví a svěžest kostí, vitalita. Bát se Boha znamená na prvním místě odvracet se od zlého – od zlé společnosti, jak jsme viděli v prvních dvou kapitolách, od zlých cest, od hříchu a sobectví k Bohu samotnému. Jako motivace je tady zmíněn pokojný, zdravý a svěží život. Ale nemylme se – Bohu nejde na prvním místě o naše zdraví a o to, aby se nám snadno a lehce žilo. Na prvním místě – jako dobrý otec – chce, abychom žili dobrým, správný, a tedy zbožným životem. To je život, který se odvrací od zlého. Pokud někdo setrvává v hříchu, ukazuje tím, že nemá bázeň před Bohem, že ještě dobře neví, kdo je Bůh.

A jako třetí je zde zmíněna úcta. Cti Hospodina! To je příkaz Písma, to princip moudrosti v knize Přísloví. Jak může člověk ctít Hospodina? Dneska v této oblasti panuje velký zmatek mezi křesťany – uctívání bylo zúženo na hudbu, někdy spojenou se zpěvem. Ale Bible mluví o tom, že uctívat Boha máme celým svým životem, vším, co jsme, vším, co děláme, vším co máme. A v našem textu je položený důraz na dávání – na prvotiny majetku, tedy na starozákonní desátky. Když Izraelec odváděl desátky, dělal to proto, že vzdával úctu Bohu. Nakonec nešlo jenom o desátky, ale o všechny oběti, které Izraelci přinášeli. Kdybychom to chtěli nějak vyčíslit, zbožný starozákonní Izraelec dával Bohu nějakých dvacet procent svých příjmů. Převážně to bylo v naturáliích, ale bylo to proto, že celá společnost takto fungovala. Byl to zjevný projev úcty. Dávání je uctívání Boha. Znovu je s tím spojené požehnání – a opět jde o princip, nikoliv o zaslíbení. Učitelé prosperity z tohoto místa udělali magickou formulku, kterou odírají své oběti. Ale nejde o žádné zaslíbení – jde o princip vyjádřený Pánem Ježíšem:

  • Skutky apoštolské 20:35 … že máme … mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.‘

Dávat je požehnání a radost a je to projevem uctívání. Šalomoun završuje tuto první část třetí kapitoly určitým shrnutím, nebo lépe řečeno komentářem, který mluví o moudrém životě.

  • Přísloví 3:11-12 Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.

Boží láska se projevuje v Božích napomenutích. Dobrý otec napomíná svého syna, kterého miluje, protože touží po tom, aby jeho syn žil dobrý život. Není mu lhostejné, jak žije. Právě tak Hospodin domlouvá tomu, koho miluje. Jestliže zakoušíte Boží kázeň, je to jednak proto, že si to zasloužíte, ale především proto, že vás Bůh miluje. Proto takové kázni nevzdorujte, ale podrobte se jí, protože to je cestou moudrosti. Je to cesta, která vás dovede ke chvalozpěvu na moudrost:

II. Raduj se z moudrosti (v. 13-20)

Před sebou máme oslavnou báseň na moudrost. Báseň, která začíná blahoslavenstvím člověka, ale směřuje k oslavě moudrosti.

  • Přísloví 3:13-15 Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.

V jistém slova smyslu je zde centrum třetí kapitoly. Ve druhé kapitole jsme byli vybízeni k tomu, abychom hledali moudrost jako stříbro, ale třetí kapitola jde ještě dál, protože nám říká, že moudrost je víc než stříbro, je víc než zlato, je vzácnější než nejvzácnější skvosty. Proč tedy tak málo toužíme po moudrosti? Proč je nám milejší vlastní pohodlí nebo lenost? Copak není nic vzácnějšího? Samozřejmě, že je. Získej moudrost – ta je vzácnější nade všechny klenoty. Získej moudrost a získáš život. Tato Šalomounova slova nás vedou přímo do Nového zákona k vyznání apoštola Pavla, v němž ukazuje na cenu Ježíše Krista, na cenu evangelia.

  • Filipským 3:7-8 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.

Ekumenický překlad je velmi slabý, když říká, že Pavel všechno pokládá za nic. Doslova se tam mluví o odpadcích, o hnoji. Ve srovnání s Kristem je skutečně cokoliv tím nejhorším odpadem a špínou.

Ale starozákonní moudrost popsanou v knize Přísloví můžeme směle přirovnat k Ježíši Kristu. Má mnoho atributů Božího syna a cele na něj ukazuje. Získat moudrost znamená získat Krista. Získat moudrost znamená učinit z moudrosti cíl veškerého svého úsilí. A můžete si být jistí, že tato moudrost vás nepovede jinam než k Ježíši Kristu, nepovede vás k jiné moci, než je moc evangelia, protože jenom tak můžete dojít blaženosti. Blaze člověku, který našel moudrost! Milovaní svatí, nalezli jste rozumnost, nalezli jste moudrost? Stala se vám moudrost od Boha něčím vzácnějším, než zlato a šperky, než veškeré bohatství tohoto světa? Můžete z celého srdce vyznat totéž, co Šalomoun a vzdát chválu Bohu za moudrost, kterou dává? Znovu se podívejte do textu, jak vychvaluje Boží moudrost:

  • Přísloví 3:16-18 V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest. Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji. Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.

To je moudrost od Boha – plná chvály a požehnání. Je stromem života! Touto moudrostí je Kristus, který jediný je cestou, pravdou a životem (J 14,6). Jenom v Kristu je skutečná dlouhověkost, protože v Kristu vstupujeme na cestu věčného života. Jeho cesta je cestou blaženosti, v něm máme pokoj s Bohem, jenom v Kristu, který byl učiněn naší moudrostí, jsou naše životy vedeny k pokoji. Pohleďte, jaké požehnání tryská z této moudrosti. Podívejte se spolu se mnou do Jakubova listu – Jakub popisuje moudrost, popisuje dva druhy moudrosti, dvě cesty – cestu světa, moudrost světa, vychytralost, a na druhé straně cestu Boží, moudrost, která je shůry. Každá z nich přináší své ovoce a Jakub ukazuje – podobně jako kniha Přísloví – obojí:

  • Jk 3:13-18 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Na jedné straně sváry a boje a na druhé straně pokoj. Na jedné straně prázdná chlouba, hřích, lež, hořkost a závist, a na druhé straně čistota, pokoj, slitování. Moudrost světa, která je ďábelská a vedle ní moudrost Boží, která je shůry, která přichází od Boha, která má svůj zdroj v Kristu. Taková moudrost vede k blaženosti, protože to je moudrost vykoupeného člověka, který postavil svůj život cele na Ježíši Kristu. Je to moudrost, která je darem Boží milosti, je cele Božím dílem, dává jí Hospodin, vychází z jeho úst, nachází se v Božím slově i v jeho díle.

  • Př 3:19-20 Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností, propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.

Šalomoun chválí Boží moudrost, kterou vidí ve stvoření. Předjímá tak Kristovo evangelium, zjevení Ježíše Krista, o kterém čteme, že:

  • Ko 1:16 … v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi … a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Boží moudrost, Kristus, je vidět ve stvoření světa. Je tady poezie, je tady chvála, je tady radostná oslava moudrosti, která je vidět nejenom v uspořádání světa, ale přímo v jeho založení, v tom, jak ho Bůh od počátku ustanovil. Chcete se radovat z Boží moudrosti? Dívejte se, jak Bůh stvořil svět! Ne jak se svět vyvinul skrze přírodní procesy nebo evoluci, ale jak Bůh stvořil věci od samotného počátku. Jděte do prvních kapitol knihy Genesis a obdivujte nádheru Božího díla, čtěte Žalm 8 nebo 19, kde je znovu popisovaná Boží ruka ve stvoření a obdivujte Boží moudrost. Vzdejte Bohu chválu za divy, které koná. Čtěte Joba 38, kde je popsané toto Boží dílo ve slovech, jimiž Bůh odpovídá na pošetilou nerozumnost Joba:

  • Jb 38:4-7 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom. Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru? Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen, zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?

Rozjímejte nad Božím dílem, oslavujte Boha za divy, které koná. Ohledně stvoření světa nemáme jiné zjevení než to, které nám Bůh dává ve svém Slově. Proto pojďte do Božího slova, do Bible, a přijměte slova moudrosti, která nacházíme v díle stvoření. Vstupte na cestu moudrosti a chvalte Boží moudrost. Děkujte Bohu za jeho stvoření. Bůh stvořil svět svou moudrostí a člověk, který jde cestou moudrosti, jde cestou, kterou Bůh připravil od stvoření světa, jde životem v souladu s tím, jak to Bůh naplánoval.

Šalomoun to připomíná svému synovi a vybízí ho nejenom k tomu, aby vešel na cestu moudrosti a chválil jí, ale aby v Boží moudrosti také vytrval. To nás vede do poslední části našeho textu, k třetímu bodu dnešního kázání:

III. Vytrvej v moudrosti (v. 21-35)

Na slova, která mluví o nádheře Božího díla ve stvoření, přímo navazuje další výzva určená synovi:

  • Př 3:21 Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.

Máme zde příkaz zachovat si pohotovost a důvtip. Jak to máme udělat. Na prvním místě musíme vzít v úvahu kontext, který mluví o stvoření. Chcete si zachovat pohotovost a důvtip? Začněte u stvoření. Jděte ke Stvořiteli a dívejte se na dílo jeho rukou. To je něco, co vám nesmí sejít z očí. Ale nehledíme na stvoření samotné ani neoslavujeme stvoření jako takové, ale díváme se na samotného Stvořitele. To je základ pohotovosti a důvtipu, soudnosti a prozíravosti (B21), obezřetnosti a rozvahy (ČSP), zdravého naučení a prozřetelnosti (KRAL). Proč je to tak nutné?

  • Přísloví 3:22-26 To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu. Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní. Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek. Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.

Znovu to vidíme, že moudrost vede k životu, protože vede ke vztahu s Bohem. A znovu si musíme připomenout, že zde nemáme zaslíbení, ale princip. Vytrvej v moudrosti a budeš v bezpečí. Vytrvej v moudrosti a nemusíš se bát. Nejbezpečnější místo na tomto světě je přesně tam, kde nás Bůh chce mít. Pokud jsme někde z Božího dopuštění a z Boží milosti, pokud stojíme v jeho vůli, jsme na tom nejbezpečnějším místě na světě – a to i v takovém případě, kdy by nám mělo jít o život. Nemusíme se bát, protože Bůh dobře ví, co dělá. A jestliže vytrváte v moudrosti, jestliže si zachováte pohotovost a důvtip, jestliže setrváte v prozřetelnosti, budete v pokoji, protože víte, že Bůh je s vámi. Písmo říká:

  • Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Podívejte se na ovoce moudrosti, na ovoce spasení! Hospodin bude po tvém boku. Hospodin je tvůj ochránce, který nedříme a nespí (Ž 121,4).

  • Žalm 121:7-8 Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Tady vidíme, proč si musíme zachovat stále čerstvý pohled na Stvořitele. Vidíme, co učinil, vidíme, že vládne, připomínáme si, že za nás dal svého Syna, protože nás miloval (J 3,16). Připomínáme si jeho lásku, zakoušíme jeho pokoj, žijeme v těsném vztahu s ním – to je ovoce moudrosti a to je vytrvalost v moudrosti. A k tomu patří také schopnost vyvarovat se některých věcí – nejenom špatné společnosti a hříchu, nejenom cizoložné ženy, jak jsme to viděli ve druhé kapitole, ale také některých dalších aktivit:

  • Přísloví 3:27-31 Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat. Neříkej svému bližnímu: „Jdi a přijď zase a dám ti to zítra“, když to máš s sebou. Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí. S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého. Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.

Cesta moudrosti je cestou pokoje, cestou milosti a prokazování milosrdenství, je cestou lásky. Cesta moudrosti, a tedy cesta křesťana, není cestou pasivity a lhostejnosti (hlupáka zahubí jeho netečnost – Př 1,32), ale je to cesta aktivního, nikoliv však aktivistického života. Neodpírej dobrodiní, neodmítej pomoc druhým, nechystej zlo, neměj spory a nezáviď. Pět příkazů, které nám mají pomoci v následování moudrosti, které jsou oporou naší vytrvalosti. Všechny tyto příkazy jsou zasazené do kontextu vztahů – mluví se tady o potřebných, bližních, sousedech, nepřátelích a násilnících. Jsou tu lidé, kteří jsou na nás závislí, lidé, s nimiž máme dobré vztahy i lidé, s nimiž nemáme dobré vztahy, kteří jsou skutečnými svévolníky. A Písmo nám ukazuje, jak se  k těmto lidem máme stavět, jak s nimi máme vycházet. Tato slova můžeme shrnout do jediného příkazu, a to je přikázání lásky, přikázání, na kterém stojí celý zákon i proroci:

  • Ř 13:10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

Kniha Přísloví popisuje křesťanský život a vysvětluje nám také, jak se Bůh staví k těm, kteří nejednají podle jeho moudrosti:

  • Přísloví 3:32-33 Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství. Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.

Nejednej jako člověk neupřímný, nejednej jako svévolník, protože Hospodin má v ohavnosti neupřímného a jeho prokletí spočívá na svévolníkovi. Ale s přímými má Bůh důvěrný vztah a spravedliví zakoušejí Boží požehnání. Viděli jsme všechna tato požehnání ve třetí kapitole. Jenom díky svému vztahu s Bohem jsou spravedliví, což je starozákonní ekvivalent pro ty, kdo byli vykoupeni Boží milostí, blahoslavení.

Milí přátelé, máte důvěrný vztah s Hospodinem? Spočívá na vás jeho požehnání? Jste těmi, kteří se řídí Boží moudrostí, kteří žijí v souladu s Božími řády? Pro přímého má pohotovou pomoc a je s ním v důvěrném obecenství. Je to tak ve tvém životě? Bohu se nikdo nebude posmívat. Ale:

  • Přísloví 3:34 Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.

Moudrost, která je popsaná ve třetí kapitole, je moudrostí, která začíná u pokorného srdce. Je to moudrost, která přijímá napomenutí a rady a řídí se jimi ve svém životě. To je popis pokorného člověka. Protikladem pokorného je pyšný, který je v našem textu popsán jako posměvač. Posměvač je člověk, který nepřijímá radu ani poučení, posměvač je svévolník, který je nenapravitelný.

  • Př 21:24 Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
  • Př 9:7-8 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.

Posměvač je zaslepený vlastní pýchou a jedná bezmezně zpupně (Př 21,24). Je nenapravitelný a jediné řešení, jak se s posměvačem vypořádat, je vyhnat ho (Př 22,10). Je to člověk, který se hnusí nejenom Bohu, ale i lidem (Př 24,9). Ale pokorným Bůh dává milost. Kdo je pokorný, je moudrý:

  • Přísloví 3:35 Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.

Posměvač je hlupák, Bůh se mu vysměje a takový člověk si odnese hanbu. Pokorný člověk je moudrý a takový žije z Boží milosti, žije v závislosti na Bohu, protože ví, že nic jiného nemá. To je člověk, který bude oslaven, protože byl vykoupen z milosti skrze Ježíše Krista. Jeho dědictvím je čest nebo sláva – to jsou slova, která patří k sobě a vedou nás k novému stvoření, k vykoupení, k oslavení. Moudrý je ten, kdo vytrvá v moudrosti. Pokud nevytrvá, nebyl ve skutečnosti moudrý, ale byl to hlupák.

Křesťan skrze Krista vstoupil na cestu moudrosti, v Kristu Boží moudrost také oslavuje a mocí Ducha svatého v moudrosti i vytrvá. To je Boží dílo, které Bůh zaslíbil ve Starém zákoně a které naplnil skrze Krista a jeho kříž. Je to něco, co bylo skrze knihu Přísloví poodhaleno, ale co v plnosti můžeme vidět teprve po Kristově ukřižování a zmrtvýchvstání. A v tomto smyslu můžeme přijmout plný užitek z Šalomounových slov – jdi po cestě Boží moudrosti, jdi po úzké cestě následování Ježíše Krista, chval Boží moudrost, oslavuj Boží dílo v Kristu a skrze Krista a vytrvej na cestě moudrosti, na cestě spasení.

  • 2Tm 1:8-10 K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu.

Osnova kázání: