Jaroslav Kernal, Praha 13. srpna 2016

Dobré dopoledne, milovaní svatí. Pokoj vám a milost od našeho Pána Ježíše Krista. Procházíme knihou proroka Abakuka a před námi je klíčová pasáž – odpověď Hospodina na prorokovy stížnosti. Jak může spravedlivý Bůh použít k nápravě zla v Božím lidu tak strašný nástroj? Je možné nějak zastavit rozvášněný národ dobyvatelů? Druhá kapitola knihy proroka Abakuka nám dává odpověď na tyto otázky. V prvních pěti verších je první část odpovědi, která tvoří jádro poselství celé knihy a tvoří také jádro evangelia, k němuž kniha směřuje, a ve zbytku kapitoly je pateré běda určené násilníkům (tím se budeme zabývat příště). Budeme číst celou druhou kapitolu.

Dvě hlavní otázky, které mátly proroka, byly: 1. Proč Bůh nic nedělá, a 2. Jak Bůh může používat zlo. Z těchto dvou základních otázek vyplývala celá řada dalších, které mátly proroka: Copak to, co se děje, neukazuje, že vítězí zlo? Že násilníci mají zelenou? Kde je v tom Boží prozřetelnost? Kde je spravedlivý vládce celé země? Jak se na to Bůh může dívat? A Jak může zůstat spravedlivý, když používá tak strašlivé prostředky k potrestání nepravostí? To byly otázky, které trápily Abakuka, ve kterých měl zmatek a nevěděl, jak se v nich vyznat. V našem dnešním textu nacházíme odpověď – jasnou a přímou. Vrátíme se ještě k prvnímu verši druhé kapitoly, k Abakukovu hledání odpovědi na svou stížnost. Potom uvidíme závažnost odpovědi, kterou mu Bůh dává i vlastní odpověď – jeden z nejdůležitějších veršů SZ, verš, který několikrát používá apoštol Pavel k vysvětlení evangelia, k pochopení ospravedlnění skrze víru. Máme před sebou verš, který sehrál klíčovou roli v době reformace – spravedlivý bude živ z víry! To je základ reformace, to je základ evangelia, základ spasení, to je shrnutí celého křesťanského života!

• Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Pojďme teď do našeho textu k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Prosba o vysvětlení (v. 1)

Prorok Abakuk předkládá svou stížnost Bohu. Jedná podobně jako třeba Job – a jedná se také o podobnou situaci, i když v případě Joba se jednalo o osobní život, osobní zkoušku, zatímco v případě Abakuka se jedná o celý národ, který Abakuk zastupuje. Job se pustil do diskuze s Bohem – říká svým přátelům:

• Jób 13:3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem.

A o něco později říká:

• Jób 23:3-4 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu, předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.

S podobným postojem přichází před Boží tvář také Abakuk.

• Ab 2:1 Postavím se na své strážné stanoviště, budu stát na hlásce a vyhlížet, abych seznal, co ke mně promluví a jakou odpověď dostanu na svoji stížnost.

Prorok jde vyhlížet odpověď od Hospodina. Je to prorocký zvyk – postavit se na stráž a hledat Boží tvář, vyhlížet Hospodinův výrok. Abakuk předkládá Bohu svou při – nedělá to arogantně, ale přichází před Hospodina, jako ten, kdo nerozumí tomu, co se děje. Podobně jako se Mojžíš postavil do štěrbiny ve skále a čekal, až se zjeví Hospodinova sláva (Ex 33,21-23), podobně jako Elijáš odešel do jeskyně a postavil se před Hospodinem, aby čekal na Hospodinovo slovo (1Kr 19,11) nebo jako Izajáš, kterému Bůh přikázal, aby se postavil na hlídku, a potom volá:

• Izajáš 21:8 Na hlídce, Panovníku, stojím stále, po celé dny, a na své strážní stanoviště se stavím po všechny noci.

Abakuk stojí na stráži a čeká na Hospodinovo slovo. Moji milí, tady je výzva pro každého z nás – často přicházejí do našich životů věci, kterým nerozumíme, ohledně kterých jsme zmatení a nevíme, co to Bůh zamýšlí v našich životech. Můžeme si být stoprocentně jistí, že Boží myšlení s námi je o pokoji, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha (Ř 8,28), ale přesto můžeme být znepokojení, nejistí, zmatení. Můžeme si dokonce klást otázky, zda opravdu patříme Bohu, zda jsme spasení, když takové věci přicházejí do našich životů. Pokud se v takové situaci nacházíte – a každý z nás se čas od času do podobné situace dostane, je to pro nás výzva, abychom mnohem intenzivněji hledali Boží tvář, abychom se postavili na stráž jako Abakuk, abychom vyhlíželi, co Bůh promluví. Co to znamená prakticky? Znamená to jít do Božího slova, rozjímat nad ním ve dne i v noci, znamená to modlit se, postit se, znamená to zaměřit se celou svou silou na Boha. Bůh dává odpověď. Jakub velmi jasně říká:

• Jakubův 4:2-3 Chcete mít, ale nemáte. … nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

Vezměte si příklad z Davida:

• Ž 3:5 Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.

Přicházíme ve víře k Bohu a hledáme jeho slovo – nehledáme mystický zážitek, nehledáme pocit, protože naše pocity klamou a my nežijeme z pocitů, nežijeme podle svých smyslů (a pocity jsou jedním z nich), ale žijeme z víry. Proto jdeme do Písma, proto hledáme radu v Božím slově, proto předkládáme své záležitosti Bohu s důvěrou, že nám odpoví.

A Bůh nás nechce nechat ve zmatku, v nejistotě, nechce, abychom se ploužili životem bez naděje a bez útěchy, ale posílá své slovo. Bůh je milující otec, který by vám nedal kámen, když ho prosíte o chleba ani hada, když ho prosíte o rybu. Ale jde o to hledat Boží tvář a vytrvat v hledání, vytrvat v modlitbách. Právě to učil Pán Ježíš své učedníky, když je učil o tom, jak mají vytrvat v modlitbách – mají být jako vdova, která tak dlouho chodila za bezbožným soudcem se svou záležitostí, až se ten bezcitný člověk rozhodl, že jí vyhoví, protože jinak by ho mohla svou vytrvalostí umořit. Podívejte se, co k tomu dodává Pán:

• Lukáš 18:6-8 Pán řekl: ‚Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane.‘

Což teprve Bůh! Jste jeho milované děti a vězte, že on zjedná právo svým vyvoleným. Možná nyní s pomocí prodlévá, ale přijde den, kdy Bůh nastolí spravedlnost, kdy každá nepravost a svévole bude potrestaná, a žádný svévolník ani zlý čin neunikne spravedlivému potrestání. Právě o tom je zbytek našeho dnešního textu, o tom je jádro poselství, odpověď, kterou Bůh dal Abakukovi. Ale dříve, než se dostane k samotné podstatě tohoto poselství, mluví o jeho:

II. Závažnost vysvětlení (v. 2-3)

Bůh odpovídá prorokovi na jeho stížnost. Pamatujte na to, že když Bůh odpovídá, svírá člověka tíseň, naplňuje ho bázeň, člověk žasne, je v šoku. Jób si položil ruku na ústu a vyznal svou pošetilost a neznalost Boha, Jan, stejně jako Ezechiel, padl před Pánem jako mrtvý, Izajáš vyznával své hříchy, nejrůznější lidé v Písmu žasli, protože se setkali s Pánem a zůstali naživu. Nenacházíme nikoho, kdo by trpěl nekontrolovatelným smíchem, nebo se na zemi svíjel v křečích, a stejně tak nenacházíme nikoho, kdo by se rozplýval blahem a štěstím a byl uchvácen světlem a návaly lásky, jak to můžeme často slyšet v nejrůznějších svědectvích. Když Bůh odpovídá, člověk je přemožen a naplněn bázní, Boží nepřátelé padají mrtví a Boží děti jsou ohromené Boží slávou. Poslouchejte, jak popsal Boží odpověď muž podle Božího srdce, král David:

• Žalm 29:4.9 Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti. … Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: "Sláva!"

Milí křesťané, jestliže chcete od Boha odpověď, musíte být připraveni na setkání se svatým Bohem, musíte být připraveni na to, že budete přemoženi Boží velikostí, nádherou a slávou. A nezapomínejte na to, že tento hlas plný moci a důstojnosti, tato Boží sláva se nám zjevuje, kdykoliv otevíráme Boží slovo, protože právě to je to místo, kde k nám Bůh takto promlouvá! Bůh promluvil k Abakukovi a ukázal mu závažnost svého poselství – podívejte se do druhého verše – co měl Abakuk udělat? Jak měl naložit s viděním, které mu Bůh dal?

A. Zapsané na desky (v. 2)

• Abakuk 2:2 Hospodin mi odpověděl, řekl: „Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.“

Odpověď, kterou Abakuk dostává, je natolik důležitá, že ji má Abakuk zapsat. Její důležitost nám vynikne ještě více, když se podíváme, kam ji má zapsat – má ji zapsat na tabulky, doslova je tam na desky. Je tam slovo, které není v Písmu přiliš časté a které v naprosté většině případů nacházíme v souvislosti s deskami zákona, s deskami smlouvy, kterou Bůh dal skrze Mojžíše Izraeli.

Izajáš měl napsat slova Hospodinova na svitek (Iz 8,1) a slova soudu na desku, aby zůstala svědectvím do posledního dne, navěky a navždy (Iz 30,8), Jeremiáš měl psát do knihy (Jr 30,2). Ale Abakuk měl zapsat slova na desky. Vidění, které je obsažené ve verších 4 a 5 nevypadá tak dlouhé, že by to ospravedlnilo použití několika desek (použití slova desky v plurálu), takže se zdá, že je zde ještě jiný záměr – je tady zřejmý odkaz na desky zákona, které Bůh dal Mojžíšovi.

To, co Bůh ukazuje Abakukovi, má být připomínkou k deskám smlouvy, kterou Bůh uzavřel na Sinaji. Svým významem jsou tato slova připodobněna k vydání zákona skrze Mojžíše. A ve světle Nového zákona – jak za chvíli ještě uvidíme – to tak skutečně je. Je tady základ evangelia, které bylo ve skrytosti obsažené už ve Staré smlouvě, ale jasně, v plnosti, v celé své nádheře a slávě bylo odhalené teprve v Kristu. Je tady základ Nové smlouvy, která byla ve Starém zákoně zaslíbená, ale teprve s příchodem Krista došla svého naplnění. Evangelium je spojené s Ježíšem Kristem, takže k jeho odkrytí, odhalení, mohlo dojít teprve s Kristovým vtělením. A teprve v Kristu:

• Koloským 2:14 [Bůh] vymazal rukou psaný záznam, který [svými] ustanoveními [svědčil] proti nám [a] který nám byl nepřátelský; odstranil jej z [našeho] středu tím, že jej spřibil na kříž.

To je dílo evangelia v jeho plnosti. Nicméně v tuto chvíli je tady připomínka závažnosti evangelia, závažnosti zprávy, kterou Bůh zjevuje Abakukovi a skrze něj Božímu lidu i celému světu. Má tuto zprávu zapsat na desky. Zpráva má být všem jasná a má být zjevná. Ekumenický překlad říká, že to má takto udělat, aby si čtenář mohl zprávu snadno přečíst. Doslovný text je trochu komplikovanější, jak můžeme vidět například v Pavlíkově překladu:

• Abakuk 2,2 Vidění … vyryj na desky, aby čtoucí je mohl běžet…

Sloveso, které je tam použité, může odkazovat na čtení, jak je to ve všech českých překladech, ale zároveň také může mluvit o vyhlašování – napiš je na desky, aby s tou zprávou běželi ti, kdo ji budou vyhlašovat. Bude to zpráva, se kterou bude za to běžet ke všem národům, která bude vyhlášena do celého světa. Právě to je řečeno o evangeliu:

• Koloským 1:23 … jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem…

Celkový důraz mluví o závažnosti zprávy i o její jednoduchosti a jejím vyhlášení všem – ať už ji budou číst nebo rozhlašovat. To je evangelium Ježíše Krista zapsané prorokem Abakukem. Toto evangelium:

B. Míří k cíli (v. 3a)

• Abakuk 2:3 Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli.

Nejenom, že vidění je natolik závažné a zásadní, že je srovnatelné s vydáním zákona na hoře Sinaj, ale toto vidění je také naprosto jisté. Ukazuje ke svému cíli, a to hned ve dvojím slova smyslu. Jednak ukazuje ke svému cíli v době proroka Abakuka. Co Bůh řekl ohledně Chaldejců, se naprosto jistě naplní a nebude to dlouho trvat. Bůh řekl prorokovi, že Boží lid bude zničen Chaldejci a nyní svá slova potvrzuje. Země byla skutečně vyhlazena, města byla srovnána se zemí, obyvatelé vyvražděni a jejich zbytek byl odveden do babylónského otroctví. Země si měla odpočinout od národa, který neposlouchal Boha, neustále uctíval cizí bohy a znevažoval Hospodina. To byl ten konkrétní čas, k němuž vidění ukazovalo. Abakuk se ptal, zda Bůh opravdu pošle Chaldejce a Bůh mu odpověděl – ano, bude to naprosto jisté! Vidění směřuje ke svému naplnění. Ale je tady ještě jeden čas – eschatologický. Vidění směřuje ke svému finálnímu naplnění, neselže, nezklame, nemůže být lživé, ale zcela jistě se naplní, protože Bůh není lhář. Pavel napsal:

• Galatským 4:4-5 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Toto vidění se naplnilo na Božím synu. Bůh má svůj plán pro svůj lid. Nepochybně to tak v době Abakuka nevypadalo, všechno svědčilo přímo proti tomu, ale Boží slovo směřovalo k svému cíli, ke svému naplnění. Podobně jako Abraham dostal zaslíbení, že bude otcem mnohých národů ve chvíli, kdy neměl jediného potomka, a Sára byla neplodná, tak nyní Abakuk vidí nepravost v Božím lidu a vidí přicházející Boží soud. Nezdálo se, že by věci směřovaly k nějakému slavnému cíli. Přesto Bůh krok za krokem naplňoval plán, který připravil před stvořením světa, na jehož konci je nevěsta Kristova, čistá, svatá, připravená pro svého ženicha, bez poskrvny a vrásky a čekoholiv podobného. To je cíl, k němuž míří toto vidění, to je cíl, k němuž směřuje celý Starý i Nový zákon, to je cíl, který můžeme zahlédnout v posledních kapitolách knihy Zjevení, to cíl, na kterém skrze evangelium už nyní máme podíl! Ale protože ještě nedošel svého finálního naplnění, musí prorok slyšet:

C. Vytrvej! (v. 3b)

• Abakuk 2:3 Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela jistě, zadržet se nedá.

Přijde zcela jistě, neopozdí se. O čem je tady řeč? Nový zákon nám ukazuje, jak máme tomuto proroctví rozumět. Autor listu Židům povzbuzuje své čtenáře k vytrvalosti a cituje jim slova Abakuka – poslouchejte:

• Židům 10:36-37 Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.‘

Autor listu Židům vztahuje slova Abakuka na Krista! To je způsob, jak máme rozumět proroctví. Proto Pán říká farizeům, že všechna Písma svědčí o něm. To je způsob, jak první církev vykládala Písma Starého zákona a vztahovala je ke Kristu. Duch svatý nás tady učí, jak máme rozumět Starému zákonu, jak máme vykládat proroctví. Stejné věci, které Bůh řekl Abakukovi, platí i pro nás. Ještě více než Abakuk nyní žijeme v určitém napětí – už se naplnil čas. Písmo nám jasně říká, že ode dne Kristova vzkříšení žijeme v posledních dnech – apoštol Jan jde dokonce tak daleko, že říká, že už nastala poslední hodina (1J 2,18), ale přesto ještě nedošlo všechno svého naplnění. Žijeme v posledních časech, už zakoušíme věčný život, plnost Ducha svatého, plnost Božího zjevení v Kristu, máme jistotu spasení, Bůh je s námi a učinil nás královským kněžstvem, ale stále ještě žijeme ve světě, který je propadlý hříchu, kde je stále ještě přítomná smrt, hřích i ďábel, stále ještě jsme v těle, v němž nemůžeme vejít do Božího království. Napětí, které zakoušíme, je ještě větší, než jaké zakoušel prorok Abakuk. Ale s o to větší touhou a radostí, s o to větším očekáváním vyhlížíme druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista.

• 1 Tesalonickým 4:17-18 … potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Abakuk vyhlížel naplnění proroctví s hrůzou v očích, protože bylo naplněno se soudem nad Izraelem. I my víme, že Pán přijde a bude soudit celou zem. Ale společně s touto jistotou máme ještě další – že budeme už navždy s ním. Proto se na druhý příchod Pána těšíme, proto ho vyhlížíme, proto se jím povzbuzujeme a potěšujeme. Jak říká list Židům:

• Židům 10:37-38 Vždyť už jen `docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.´

To je citát z proroka Abakuka, který nás vede do dalších dvou veršů, k jádru Hospodinovy odpovědi, k dalšímu, a poslednímu bodu dnešního kázání.

III. Obsah vysvětlení (v. 4-5)

Bůh sám vysvětluje evangelium. Ve dvou verších je vysvětlené celé evangelium o spasení z milosti skrze víru, se všemi svými důsledky. Není zde nic vynecháno ani zde není nic přidáno. V době proroka Abakuka toto evangelium nebylo ještě úplně zjevné, přesto, jak vidíme například v listu Židům, mu novozákonní autoři z proroka Abakuka rozuměli naprosto dokonale. Proro můžeme říci, že je tady celé evangelium. Kristus ještě nebyl zjeven, ještě nebylo jasné, kdo je ten, kdo má přijít a neopozdí se, ale všechno už směřovalo k určitému cíli. Mohli bychom takto sledovat evangelium od samotného začátku Božího zjevení – od zahrady Edenu, od stvoření člověka, kde můžeme vidět první věci, které se týkají církve, Kristovy nevěsty, které se týkají posledního Adama. Ještě zřetelněji vyniká evangelium hned po pádu, kdy nad hadem, svůdcem, byl vynesen soud a bylo mu řečeno:

• Genesis 3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

První lidé, první hříšníci, dostali zaslíbení vykupitele – z ženy se narodí ten, kdo porazí jejich nepřítele, který je svedl do hříchu a zničil jejich vztah s Bohem. A hned z následující kapitoly (Gn 4,1) vidíme, že se vírou spolehli na Hospodinovo slovo a očekávali toho, kdo je zachrání – muže, který se narodí z ženy. Od samotného začátku zde bylo spasení z milosti skrze víru – napřed jako maličké zaslíbení, semínko, které se pomalu rozrůstalo skrze sliby, smlouvy, proroctví a celé směřovalo k jedinému cíli – ke Kristu. Proroctví byla tak jasné a zjevná, že když přišli mudrci z východu, aby se poklonili nově narozenému králi, a Herodes se zeptal farizeů, kde že se má tento zaslíbený král narodit, vysypali z rukávu, že v Betlémě. Krok za krokem Bůh přidával své zjevení, aby – až se naplní čas a přijde jeho Syn, aby se stal člověkem, bylo všechno jasné. A do řetězu těchto událostí, do pestré mozaiky, kterou dnes vidíme složenou před sebou, patří i Abakukovo proroctví. To je obraz, který potřebujeme vidět a zachovávat ve své mysli. Když se vrátíme k evangeliu, jak je zvěstované skrze Abakuka, vidíme celé evangelium, ne jenom jeho část. Je tady celá Boží zvěst se všemi důsledky. Máme zde tři části, podívejte se do textu:

A. Pozor na opovážlivce! (v. 4a)

• Abakuk 2:4 Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá.

Tady začíná vlastní Boží slovo, vlastní obsah vidění, které dostal prorok Abakuk jako odpověď na svou stížnost. Bůh mu říká: „Pozor!“ Přicházíš se stížností? Pozor! Pozor na to, abys nebyl jako opovážlivec. Opovážlivec je pyšný a arogantní a není v něm přímá duše.

• Jakubův 4:6 Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.

Slovo začíná varováním. Mluví se tady o člověku, který je pyšný, o opovážlivci. Pavlík mluví o nadutém člověku a Kralický překlad o tom, kdo se vzpíná. Řeč je o tom, kdo se pozvedá proti Bohu, o svévolníkovi, o tom, kdo si o sobě myslí víc, než co skutečně je. O kom se tady mluví? Na prvním místě je tu řeč o Chaldejcích, kteří svou sílu hledali v sobě, kteří uctívali své válečné umění, svou síť, sami sebe. Vzpomeňte si na Nebúkadnesara, který byl pyšný a říkal:

• Daniel 4:27 Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?

Tehdy mu byla odňata královská moc, byl vyhnán od lidí a sedm let žil mezi zvěří. Potom mu Bůh vrátil důstojnost i moc a byl dosazen zpět do svého království. Tehdy tento král, který dobyl většinu tehdejšího světa, vyznal:

• Daniel 4:34 Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.

Bůh říká Abakukovi, aby si dal pozor na opovážlivce, na pyšného člověka. Z podstaty věci není pyšný člověk schopen najít cokoliv dobrého mimo sebe. Žádná spravedlnost nemůže být mimo něj. Proto je takový člověk neospravedlnitelný. Milovaní, to platilo o každém z nás, dokud nám Bůh – stejně jako Nebúkadnesarovi – nezměnil srdce. Veškerá vzpoura, která stojí za lidským hříchem, má svůj původ v pýše. Proto nás Písmo neustále varuje, aby ten, kdo si myslí, že stojí, dával pozor, aby nepadl (1K 10,12), abychom pokořovali své srdce před Bohem, abychom zkoumali sami sebe, zda skutečně žijeme z víry a ne z toho, co vidíme či prožíváme. Protože:

B. Spravedlivý bude žít! (v. 4b)

• Abakuk 2:4 Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.

Tady je samotné jádro evangelia – spasení z milosti skrze víru. Nejde tady jenom o ospravedlnění, ale jde tady o život. Spravedlivý bude žít! Bude žít, protože Bůh ho ospravedlní – proto může být nazván spravedlivým, a bude žít, protože uvěřil a věří. Když Písmo mluví o spravedlivém, tak na prvním místě je zde náboženský koncept a teprve potom právní. Jinými slovy – spravedlivý je ten, kdo je ve správném vztahu s Bohem, nikoliv ten, kdo se prokazuje svými skutky. Z právního hlediska, z hlediska skutků, byli nejvíce spravedlivými lidmi farizeové. Přesto Pán Ježíš říká:

• Matouš 5:20 Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Jediná spravedlnost, která je přijatelná pro Boží království, je dokonalá spravedlnost. Takovou spravedlností se nemůže a nikdy nebude moci vykázat žádný člověk. Pouze jediný muž narozený z ženy se mohl vykázat takovou spravedlností – dokonalý Boží syn, člověk a Bůh v jedné osobě. Proto veškerá naše spravedlnost není spravedlností, která by vycházela z našich skutků, ale je spravedlností, která je založená na naší víře – na víře v dokonané dílo Pána Ježíše Krista. Vírou přijímáme jeho spravedlnost, skrze víru jsme ospravedlněni a skrze víru jsme také posvěcováni. Stejně jako neexistuje jiné ospravedlnění, než je ospravedlnění z víry, není ani jiné posvěcení, než je posvěcení z víry. Proto je řečeno, že spravedlivý z víry bude živ. Proto Pavel říká, že se v evangeliu zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře. Proto autor listu Židům povzbuzuje slovy proroka Abakuka svaté k vytrvalosti a říká jim, že spravedlivý bude živ z víry. To říká na konci desáté kapitoly a potom následuje jedenáctá kapitola – známá galerie svědků víry.

Hebrejská fráze, která je v tomto verši, zdůrazňuje život, který vyplývá z víry. Takového života je schopen jenom spravedlivý, tedy ten, kdo byl ospravedlněn z víry – podobně jako Abraham. Takový život je darem Boží milosti a stejně tak i taková víra je darem Boží milosti. Život pochází ze zdroje, který je mimo nás, spravedlnost pochází ze zdroje, který je mimo nás, i víra pochází ze zdroje, který je mimo nás. Nic z toho není z nás – a Nový zákon dobře vysvětluje důvod – aby se nikdo nemohl chlubit (Ef 2,9). Tohle – a nic jiného – znamená spasení z milosti. Není zde nic, co bychom opovážlivě, pyšně mohli přinést před Boha a ukázat na to jako na svou vlastní zásluhu. Spasení z milosti skrze víru je tím nejvíce pokořujícím způsobem spasení, protože cele odkrývá naši nahotu, naši prázdnotu, naši neschopnost, naši zoufalou potřebu Boha, který jediný nás může zachránit. To je spasení z milosti skrze víru, která všechny ty ostatní věci od nás dává pryč. To je ospravedlnění pouhou vírou, které tolik kontrastuje s ospravedlněním vírou+, jak to nacházíme např. v římské církvi nebo jinde.

A musíme dodat, že nejde jenom o ospravedlnění, ale jde o celý život jako takový. Život křesťana je životem víry. Z této víry vyrůstají spravedlivé skutky, ale pouze samotná víra je jejich základem. Spravedlivý z víry bude živ. Ale:

C. Svévolník spěje k cíli (v. 5)

• Abakuk 2:5 Jako víno oklame, tak neobstojí troufalý muž. Rozevírá chřtán jako podsvětí, zůstane jako smrt nenasytný, i kdyby pro sebe zabral všechny pronárody a všechny národy shromáždil k sobě.

Ruku v ruce s ujištěním o spasení z milosti skrze víru, Bůh ukazuje Abakukovi, že svévolník bude dál pokračovat ve své cestě. Dokud nepřijde den soudu, dokud nepřijde den, kdy se vrátí náš Pán, bude to vypadat, že svévolníkům se daří, že jsou jako podsvětí – nenasytní tak, že by pro sebe zabrali všechny národy, neschopní uspokojit své choutky a naplnit nitro.

Tohle je důvod, proč apoštolové takto povzbuzovali nově založené církve:

• Sk 14:22 Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.

Dokud Pán nepřijde a nezruší vládu všech mocností a sil – a mezi nimi také hříchu a smrti, bude na této zemi společně spravedlivý a svévolník. Spravedlivý, který bude žít z víry a svévolník, který nebude moci najít klidu a odpočinutí pro svou duši. Jeho cílem je věčná záhuba daleko od Pána a jeho slávy.

• Ž 1:5-6 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Modleme se.