Různé způsoby šíření dobré zprávy

Jaroslav Kernal, Praha 25. dubna 2021

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí v Kristu. Znovu dnes otevíráme knihu Skutků a budeme pokračovat v našem výkladu této jedinečné knihy. Je to jediná kniha v Novém zákoně, která popisuje historii církve. Její autor Lukáš v ní zachytil prvních 34 let šíření evangelia, přičemž v první části se zaměřil na Petra a to, jak ho Bůh použil k rozšíření evangelia z Jeruzaléma, do Judska, Samařska a dál k pohanům, a v druhé části se Lukáš zaměřil na Pavla, pro něhož bylo výsadou šířit evangelium tam, kde ho ještě nikdo nezvěstoval. Proto se se svými společníky, Silasem, Timoteem a Lukášem přeplavil z Malé Asie do Makedonie a kázal evangelium ve Filipech. Z Filip museli Pavel se Silasem odejít, ale zdá se, že Lukáše nechali ve Filipech a na další cestě pokračovali jenom s Timoteem. Pokračovali směrem do Řecka.

Dnes máme před sebou kapitolu a v ní tři zastavení – v Tesalonice, v Beroji a v Athénách. Tři různá místa, tři různé církve, tři různé způsoby zvěstování evangelia. Projdeme touto kapitolou relativně rychle, ale chtěl bych opravdu povzbudit k tomu, abyste se doma vrátili do tohoto textu, zvlášť do druhé poloviny kapitoly, k Pavlovu kázání evangelia v Athénách a přemýšleli nad tímto textem. Pavel mluví k lidem, kteří neznají Boží slovo, nemají ho, nestaví na něm – i když to nebyla ateistická společnost, přece měla s tou naší opravdu hodně společného. Proto stojí za to toto kázání důkladně studovat.

I. Dokazování z Písem (v. 1–9)

Náš text začíná Pavlovou cestou z Filip přes Amfipoli a Apollonii do Tesaloniky. Zdá se, že v Amfipoli a v Apollonii nežili žádní Židé, podobně jako to bylo ve Filipech. Teprve v Tesalonice byla synagóga. Je zajímavé, že ta města jsou od sebe každé nějakých 60 km. Z Filip do Tesaloniky je to nějakých 180 km. Pavel se Silasem, zbití po římském bičování, důkladném bičování, šli pěšky 180 km do dalšího města. A v Tesalonice šel Pavel hned první sobotu do synagógy. Lukáš zaznamenává první způsob Pavlova zvěstování evangelia. Pavel mluvil s lidmi – to jsme viděli už ve Filipech, kde mluvil s ženami, které se sešli k modlitbám u řeky. Tady byl uprostřed lidí, kteří znali svatá Písma, Starý zákon, takže s nimi nejenom rozmlouval, ale také:

• Sk 17:3 … vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. „A ten Mesiáš“, řekl Pavel, „je Ježíš, kterého já vám zvěstuji.“

Pavel dostal možnost tři soboty za sebou mluvit v synagóze a tak otevíral Písmo a vykládal ho. A při svém výkladu se soustředil na jedno jediné téma Písma – na hlavní a nejdůležitější téma Bible, na Ježíše. Když Ježíš mluvil s Židy, říkal jim, že zkoumají Písma a myslí si, že mají věčný život. Mysleli si to, protože byli tak moc nábožensky založení, protože měli Písmo, tedy slovo samotného Boha, které Bůh dal lidem skrze proroky. A Ježíš řekl Židům, že Písma svědčí o něm, ale k němu oni jít nechtějí, aby měli život (J 5,39). Věčný život není nikde jinde, než v Kristu samotném. On je život. Petr ho nazývá původcem života, protože z něj vychází život. Pán Ježíš sám o sobě říká, že je cesta, pravda i život (J 14,6) a jinde říká, že je vzkříšení a život (J 11,25). Kdo v něj věří, proudy živé vody poplynou z jeho nitra! Kam jinam bychom měli jít, jestliže chceme žít, jestliže chceme mít život? Ke komu bychom šli, vždyť on má slova věčného života (J 6,68). Poražený vládce tohoto věku, ďábel, je lhář a vrah, bere život, ale Pán je dobrý pastýř, který dává život, a dává ho v hojnosti. Tím není myšleno jenom množství, ale samotné bohatství života, jeho plnost, rozmanitost, nádhera, krása. To je život, který je v Kristu. To je život, který poznáváme, když vykládáme Boží slovo ve vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Pavel napsal svému milovanému Timoteovi tato slova:

• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Všimněte si, že Písma mohou dát moudrost ke spasení, mohou přivést k životu. Písma mají tu moc přivést člověka ke spasení, k životu, ale jenom tehdy, když člověk půjde ke Kristu a uvěří v něj. A Písma zjevují Pána Ježíše Krista. Proto ho Pavel káže. Proto o něm mluví. Proto otevírá Písma a předkládá jim Krista. Takhle doslova mluví náš text – jsou tam slova otevírat Písma, což se dá přeložit také jako vykládat. To je to nejjednodušší, co můžeme udělat – otevřít Písmo, číst a jednoduše vysvětlit význam. Přesně to děláme, když sami čteme Boží slovo. Přesně to můžeme udělat s druhým člověkem – otevřít Písmo, přečíst několik veršů a několika slovy je vysvětlit. To je meč Ducha svatého a Bůh ho použije. Boží slovo je pravda. Někdy komplikovaně vymýšlíme, co bychom řekli druhým lidem, často svým blízkým nebo přátelům, jaký film bychom jim doporučili, aby jim pomohl jít ke Kristu, jakou knihu bychom jim mohli dát – nezavrhuji takové věci, ale neměli bychom zapomínat na to nejjednodušší a nejúčinější – otevřít Písmo a přečíst Boží slovo, slovo pravdy, evangelium. Pár slov o Pánu Ježíši Kristu. Pár slov ze třetí kapitoly Janova evangelia. Pár veršů ze sedmnácté kapitoly Skutků. A Bůh bude pracovat. 

Pavel otevřel Písma a předládal jim z Písem Ježíše. To druhé slovo, které je v našem textu přeloženo jako ‚dokazoval‘, je slovo, které se dá přeložit také jako předložit – a často je použité v souvislosti s jídlem. Když Ježíš nasytil zástupy, vzal těch pět chlebů, lámal je a dával učedníkům, aby je předkládali lidem. Pavel jim v Tesalonice z Písem předložil, naservíroval, Ježíše. To je něco, co by měl každý křesťan zvládnout. Otevřít Písmo a naservírovat druhému člověku Pána Ježíše Krista. Můžete začít u zmíněného Jana 3 – to bude něco jako chleba s máslem, to zvládne každý. Někdo bude chtít něco lepšího a tak půjde do Ef 2 nebo 1K 15 nebo 2K 5 a někdo bude možná jako Polreich a bude chtít uvařit něco skvělého, takže půjde třeba do listu Židům a naservíruje druhému člověku Pána Ježíše Krista v jeho slávě a nádheře, jak ji zjevuje toto páté evangelium, jak se někdy listu Židům říká. Každý z nás je jiný, Bůh ho stvořil jinak, každý z nás je jinak obdarovaný, ale každý křesťan je vyučen Bohem a zná Pána Ježíše Krista osobně, proto musí být schopen, třeba i velmi jednoduše vysvětlit evangelium.

Pavel ukazuje Židům, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. Šel Starým zákonem krok za krokem a ukazoval těm lidem, jak Ježíš naplnil všechno, co o něm Písmo říká. A podívejte se do čtvrtého verše – někteří z Židů se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi. Židé znali Písma, ale to samo o sobě nestačí. Je třeba přijít ke Kristu a uvěřit v něj. A někteří z Židů v něj uvěřili. A kromě nic také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha a nemálo žen z významných rodin. Nevíme jistě, co znamená velmi mnoho na tomto místě, ale stačilo to k tomu, že Židé, kteří neuvěřili v Krista, byli naplněni hněvem a závistí. Tady se opakuje scénář ze třinácté a čtrnácté kapitoly, z Pavlovvy první misijní cesty. Závist, hněv, pobouření, podnícení davu, vyvolání nepřátelství proti kazatelům evangelia. Falešné obvinění. Není to obvinění úplně zvrácené – tvrdí, že pravým králem je Ježíš – ale je překroucené. Pavel jistě neupíral císaři jeho císařství, jeho autoritu, jeho moc. Přesto to použili proti němu. A protože nenašli Pavla, obrátili se proti tomu, kdo mu poskytl pohostinství – proti Jásonovi. Jáson musel zaplatit pokutu, aby byl propuštěn z vězení. Kvůli čemu? Kvůli Pánu! Jáson byl člověk, který uvěřil před pár dny – a už musí čelit pronásledování kvůli evangeliu. To jsou základy tesalonické církve. Pod takovým tlakem vznikají diamanty víry. A takové vznikly v Tesalonice. Přečtěte si list Tesalonickým:

• 1Te 1:8 Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili.

Pavel se Silasem museli opustit Tesaloniku. Tentokrát se to obešlo bez ran. Ale odcházejí v noci, rychle a nevědí, co bude s církví, která zde tak nadějně začala růst. Z listu do Tesaloniky víme, že Pavel měl strach o mladou církev. Ale současně odchází v pevné důvěře v Boží milost. Boží slovo začlo svou práci a Bůh ji ke své slávě a ke spasení lidí dokoná. A to nás vede dál:

II. Studium Božího slova (v. 10–14)

Pavla doprovodili do Beroje, nějakých 75 km od Tesaloniky. I tady Pavel zamířil nejprve do synagógy. A Bůh mu otevřel dveře. Máme před sebou jeden z nejkrásnějších veršů z Božího slova. Je to verš, který se týká lidí, ale musíme za ním vidět Boha a jeho dílo. Bůh pracoval, proto můžeme s radostí číst, že:

• Sk 17:11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.

Celá řada kázání by mohla být jenom na tento verš. Kéž bychom byli jako Židé v Beroji. Byli přístupnější, což doslova znamená ušlechtilejší, vznešenější. Je to o vztahu k evangeliu. To je pohled Božího slova. Na jedné straně nemůžeme stranit žádnému člověku a Bůh také nikomu nestraní. Na druhé straně ty, které Bůh přitahuje ke svému Slovu, nazývá vznešenějšími.

Zdá se, že Pavel nemusel dokazovat z Písma, že Meisáš musel trpět a vstát z mrtvých. Ale mohl prostě vykládat Boží slovo, mohl jasně vysvětlovat evangelium, mohl kázat svobodně a otevřeně o Kristu. A Židé, kteří ho poslouchali, doslova hltali jeho slova. Jejich oči byly otevřené dokořán a nespustili z Pavla zrak, jejich uši byly nastražené, aby jim neuniklo ani jedno jediné slůvko. Moji milí, tohle je sen každého kazatele evangelia. Lidé, kteří hltají Boží slovo, kteří jsou tak hladoví po pravdě, že chtějí slyšet víc. Je to dílo Boží milosti, když takoví lidé přicházejí pod kazatelnu. Jeden z otců české reformace, Milíč z Kroměříže, měl takový dar a takové požehnání. Doslova hořel pro kázání Božího slova. Jeho životopisec mluví o tom, že obvykle kázal dvakrát denně, v neděli třikrát a často i čtyřikrát. Jeho kázání nikdy nebyla kratší než hodinu, často kázal i dvě až tři hodiny. Ale posluchače délka kázání nikdy neunavila a byli v napětí od začátku až do konce. To je Boží dílo. To je probuzení, které Bůh dal do této země v době Milíčově. V době Pavlově se to dělo v Beroji. Ti lidé chtěli slyšet víc. A když kazatel přestal kázat – podívejte se do toho verše – každý den, každý den zkoumali Písma, aby si byli jistí, že to je tak, jak jim to Pavel zvěstuje.

Židům v Beroji Pavel kázal každý den. Nebo přinejmenším každý den šli do Božího slova, aby si ověřili, zda to, co slyšeli, je pravda. Pavel s nimi prostě studoval Písmo. To je jeden z nejúčinnějších nástrojů evangelizace. Sedněte si s někým, kdo nezná Pána, ale chtěl by se dozvědět víc, a studujte s ním Boží slovo. Vezměte si Markovo evangelium a čtěte ho společně a bavte se o tom, co tam čtete. To je cesta ke spasení člověka. Podívejte se do našeho textu, jaký to mělo dopad v Beroji:

• Sk 17:12 A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů.

V Tesalonice někteří Židé uvěřili a s nimi mnoho Řeků. V Beroji mnozí Židé uvěřili a nemálo Řeků, vznešených žen i mužů. Bůh otevíral lidská srdce stejně, jako otevřel srdce Lydie na břehu řeky u Filip. Bůh způsobil hlad po svém Slově a sytil tento hlad výkladem Božího slova.

Ti lidí šli do Písma každý den. To je dobrý vzor pro každého křesťana. Stejně jako se každý den sytíme tělesným pokrmem, máme se každý den sytit pokrmem duchovním, Božím slovem. Když to uděláme, nezůstane to bez užitku. Bůh dá vzrůst. Ale je tu důležitá věc, kterou si musíme připomenout a kterou potřebujeme zdůraznit – a to je hlad po pravdě. Zmiňoval jsem Židy, s nimiž mluvil Pán Ježíš, kteří studovali Písma – a nejspíš každý den, jako Židé v Beroji. Ale nešlo jim o pravdu. Nechtěli rozlišovat. Byli spokojení s tím, co měli. To jim stačilo. Jen se v tom utvrzovali. Nikdy by nešli do ničeho, co by je nějak zpochybnilo, co by jim způsobilo nějaké nepohodlí, co by mohlo nějak ohrozit jejich vlastní bezpečí. Nešlo jim o pravdu. Na jiném místě nám Pavel připomíná, že něco takového bude typické pro dobu evangelia – že lidé odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Najdou si učitele, kteří budou lechtat jejich uši. Jinými slovy jim budou říkat přesně to, co ti lidé chtějí slyšet.

Ale Židé v Beroji chtěli znát pravdu. Proto šli do Písma, proto zkoumali Písma, proto nevěřili člověku, ale věřili Bohu. V Tesalonice Pavel vykládal Boží slovo, servíroval Židům Boží slovo, takže někteří z nich uvěřli. V Beroji to byli samotní Židé, kteří každý den šli do Písma a zkoumali Písma, ověřovali si, zda je to tak, jak káže Pavel. To je práce každého křesťana. Jak často můžete slyšet křesťany argumentovat tím, že ten či onen učitel, kazatel, evangelista nebo misionář říká … Jestli říká to, co říká Boží slovo, potom je to v pořádku, ale pokud neříká to, co říká Boží slovo, pokud k Božímu slovu přidává svou tradici nebo naopak z Božího slova ubírá, nesmíme ho v takové věci poslouchat. A zodpovědností každého z nás je, abychom takové věci zkoumali. Boží slovo nás varuje, abychom si dávali pozor nejenom na to, co slyšíme (Mk 4,24), ale také na to, jak posloucháme (Lk 8,18). Obojí musíme rozlišovat.

Křesťanství je o osobním vztahu s Pánem Ježíšem Kristem. Mezi mnou a jím není žádný prostředník. Každé lidské náboženství hledá prostředníka, protože nechce nést zodpovědnost osobního vztahu. Je to mnohem jednodušší, když to někdo vyřeší za nás, když nám někdo dá správnou odpověď, když za nás někdo vyřeší těžkosti Božího slova, když nám někdo odpoví na těžké otázky. Všichni po tom toužíme. Ale vztah s Bohem je osobní. Před Boží tváří neobstojí odpověď: „Můj starší mi to takhle řekl.“ Moji milí, máte Boží slovo, a proto nemáte výmluvu. Zkoumejte Písma a pozvěte další, aby zkoumali spolu s vámi. A Bůh se oslaví a mnozí vyznají, že Ježíš je Pán. Ale stejně jako to bylo ve Filipech, i tady duchovní žeň přináší duchovní útlak – Židé z Tesaloniky se dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo, takže začali pobuřovat a podněcovat lidi proti Pavlovi i v Beroji. Proto Pavel odchází. Ale Timoteus a Silas zůstávají, aby posílili a povzbudili nově vzniklou církev.

III. Vysvětlování evangelia (v. 15–34)

Křesťané z Beroje šli s Pavlem až do Athén. Nešli s Pavlem jenom druhou míli, ale šli s ním necelých 600 km na jih. To je jako z Prahy do Popradu, odkud je Anička. Jenom pro časové souvislosti – jak dlouho asi takovou cestu šli? Dvacet dní? Měsíc? Z Athén poslal Pavel po bratrech vzkaz, aby Silas a Timoteus za ním přišli co nejdříve. Bratři šli měsíc zpátky do Beroje, a Silas a Timoteus šli měsíc do Athén, kde už Pavla nezastihli, jak uvidíme dále. Ale pojďme k tomu zásadnímu – ke zvěstování evangelia v Athénách.

Pavel byl znepokojen rozsahem modlářství v Athénách. Co by asi řekl na dnešní společnost v Čechách? Nenašel by mnoho oltářů a chrámů, ale našel by modlářství mnohem silnější, než bylo v Athénách. Našel by náboženství sobectví, pragmatismu, materialismu a pověrčivosti. Jak jinak bychom asi mohli popsat naší společnost? Jde jenom o to, jestli já se mám dobře, jde o to, jestli to funguje a přináší užitek – jako např. potraty a různé druhy alternativní medicíny, jde o to, jestli já z toho něco mám, jestli si na to mohu sáhnout a mohu si to ověřit … a pokud ne, potom máme v záloze typicky český „něcismus“ – něco prostě musí být, to je jasné. Ale hlavně tomu neříkejme Bůh, to by bylo moc osobní. Stačí, když je to něco, a každý tak rázem může být stvořitelem svého vlastního boha. Moji milí, žijeme v modlářské společnosti, která je úplně stejná, jako bylo modlářská společnost v Athénách. Nejzjevnější modly současné společnosti jsou vakcíny, testy a respirátory. Přesně tomu dnes lidé přinášejí oběti, přesně v to dnes mnoho lidí doufá a k těmto modlám se upíná. A modlou s velkým „M“, která tomu všemu vládne, je věda. Pavel byl znepokojen tím modlářstvím, a právem. I my bychom měli být. Nejsme, protože nerozlišujeme. Nejsme, protože jsme tyto modly pustili do svého života. Nejsme znepokojeni, protože se nedržíme Božího slova jako Berojští.

Všimněte si, že i v Athénách šel Pavel nejprve do synagógy (v. 17). Nemělo to vůbec žádný efekt. Židé v Athénách na tom byli stejně jako pohané. Ani nedychtili po pravdě Božího slova jako berojští, ani se nedohadovali a nepotřebovali přesvědčovat jako Židé v Tesalonice. Vyslechli si Pavla a zařadili ho do svého pantheonu. Byli velmi podobní postmodernistům dneška. Každý má svou pravdu, každý má svého boha a každý más svou cestu. Všichni se sejdeme … v pekle – to říká Boží slovo. Jedinou cestou k nebi je Ježíš. Kristus ukřižovaný a vzkříšený. Právě toho káže Pavel. A lidé v Athénách jsou zvědaví. Ne jako lidé v Beroji, proto, že by chtěli znát pravdu, ale proto, že chtějí slyšet nové věci, zajímá je každé nové učení. Nezajímá je pravda – to je zjevné z jejich reakce, když říkají Pavlovi, že si ho poslechnou jindy, ale jejich nábožství, jejich pověrčivost je postavená na tom, že uslyší stále nové a nové věci, budou dostávat stále nové a nové informace. To je intelektuálně i nábožensky uspokojí. Tím na nějakou dobu zacpou ústa svědomí, které hladoví po pravdě. A takto ohýbané svědomí se nakonec spokojí s kdejakou hloupostí a nebude už potřebat slyšet pravdu.

Ale v první chvíli Athéňané chtějí slyšet, co to Pavel zvěstuje za divné náboženství. A Pavel na jejich prosbu odpovídá. Podívejte se na jeho kázání – začíná u Boha Stvořitele. To je něco, na co lidské svědomí slyší. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu a to je něco, co žádný člověk nemůže úplně potlačit. Může to hodně pokřivit nebo zadusit, ale nikdy to nemůže udělat úplně. Protože je člověk stvořen k Božímu obrazu, Bůh bude vždycky pracovat s jeho svědomím. A v Athénách k tomu Pavel přidal Boží slovo. Kázal Boží slovo lidem, kteří nikdy předtím neměli Bibli a nečetli nic z Bible. Začíná u toho, co ti lidé znají a na čem mohou stavět, a potom jde dál. Cíl je jasný – Ježíš Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý.

A právě Kristovo zmrtvýchvstání je pro lidi kamenem úrazu. Nechtějí poslouchat, nechtějí slyšet o soudu a o soudci, který vstal z mrtvých. Místo toho se začnou vysmívat. I takovou situaci už jsme viděli, i na tohle byl Pavel připraven. Byl kazatelem evangelia, takže dobře znal evangelium a dovedl ho použít přesně podle potřeby. Na každém místě ho používá jinak. A vždycky ho používá s důvěrou v Boží moc. Boží slovo je meč, který je ostrý na obě strany – jedním ostřím proniká na rozhraní duše a ducha, usvědčuje a přivádí ke Kristu, zatímco druhým ostřím zatvrzuje srdce člověka, takže nechce slyšet. I to je dílo Božího slova. Lidé se zatvrzele odvracejí od pravdy evangelia a jdou si dál svou cestou. Je to cesta, která vede do záhuby, která směřuje vstříc ohnivému jezeru, ale ti lidé to mají za světlo. Stejně jako lidé v Athénách. Podívejte se do toho textu – slyšeli o vzkříšení Krista a zaujalo je to, takže chtěli slyšet víc. Pavel spojil vzkříšení se soudem – a rázem se vzkříšení stalo kamenem úrazu – už je to nezajímalo, ale místo toho se Pavlovi vysmáli. Poslechneme si tě někdy jindy. Někdy rovná se nikdy! Nicméně Boží slovo nebylo kázané marně.

• Sk 17:34 Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

Zdá se, že v Athénách neuvěřili žádní Židé. Jenom několika pohanům Bůh otevřel srdce a uvěřili. Nicméně i to byl dostatečný základ Kristovy církve. Bylo tu několik křesťanů, kteří se začali scházet ke studiu Božího slova, ke společnému uctívání Boha, k modlitbám a k tomu, aby znovu těm lidem, kteří to už jednou odmítli, řekli evangelium o vzkříšeném Kristu, který na sebe vzal hříchy svého lidu a zaplatil za ně svým životem. Byl ukřižován, ale třetího dne vstal z mrtvých a jednoho dne přijde, aby soudil živé i mrtvé. A všechno bude měřeno jím samotným a vztahem k němu. A nic, co nebude v důvěrném vztahu s ním, nikdo, kdo s ním nemá společenství, neobstojí. Skrze něj Bůh bude soudit každého člověka.

Jaký je tvůj vztah k Pánu Ježíši Kristu? Znáš Krista? Máš s ním vztah? Miluješ Pána? Miluješ jeho Slovo? Miluješ jeho lid? Máš jeho Slovo ve svém srdci? Buď člověka Boží slovo, které v něm přebývá, odděluje od světa, nebo ho svět, který v něm přebývá, odděluje od Božího slova. Jak je to ve tvém životě? Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty, i všichni ve tvém domě. Kéž vás Bůh pro sebe oddělí, posvětí a zachová ke slávě svého evangelia a k našemu spasení. Amen.