Bůh zachovává

Jaroslav Kernal, Praha 13. února 2022

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí v Kristu. Dostali jsme se v našem studiu knihy Genesis do sedmé kapitoly. V šesté kapitole jsme viděli ohlášení Božího soudu a přípravu na vysvobození. A dneska máme před sebou důležitou sedmou kapitolu – sedmá kapitola popisuje záchranu, spasení, zachování před přicházejícím Božím hněvem. V sedmé kapitole přichází Boží hněv v podobě vody, která pokryla celou zemi a smetla z povrchu země všechno živé – lidi i zvířata. My jsme zachráněni před Božím hněvem, který přijde na zemi v podobě ohně:

• 2Pt 3:10.12 Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. … V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.

Ale dnes stejně jako tehdy Bůh před přicházejícím soudem připravil způsob záchrany, dal ho lidem, dal i lhůtu k pokání, čas milosti, povolal kazatele spravedlnosti, aby volali lidi k pokání a zachránil všechny, kteří se spolehli na něj. A dnes stejně jako tehdy přicházejí posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a posmívají se slovy: „Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.“ (2Pt 3,3–4). A Petr k tomu dodal:

• 2Pt 3:5–7 Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí.

Máme před sebou detailní popis potopy. Podobá se to prvním dvěma kapitolám Bible – v první kapitole byl popis stvoření světa v šesti dnech včetně stvoření člověka, kterého Bůh stvořil jako muže a ženu a požehnal jim a ve druhé kapitole byly popsané detaily zvláště stvoření muže a ženy. V minulých kázáních jsme se zabývali šestou kapitolou, kde je oznámení Božího soudu, vysvětlení důvodů soudu  a vyhlášení způsobu soudu, příprava prostředků k záchraně, popis milosti, kterou dostal Noe a způsob záchrany – Noe a jeho rodina se všemi zástupci živých tvorů budou zachráněni před vodami potopy v arše, kterou Noe postaví. V sedmé kapitole je popis soudu a záchrany. Nebudeme se jí zabývat tak důkladně jako šestou – projdeme ji dneska celou a podíváme se na několik důležitých věcí, které zde nalézáme. Na prvním místě uvidíme Boží výzvu – Bůh volá Noema k tomu, aby nastoupil do archy spolu s celou rodinou i se všemi zástupci všech druhů živých zvířat. Bůh ho také ochraňuje – Bůh sám ho zavírá do archy a tak ho chrání před vodami potopy. A po celou dobu potopy ho Bůh také zachovává. Takže znovu uvidíme slavné a zářivé dílo veliké Boží milosti a na temném pozadí strašlivého ničivého Božího soudu.

I. Bůh zve (v. 1–5)

• Gn 7:1 I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.“

Kdo je v Bibli spravedlivý? Je to ten, kdo se chová slušně, nikdy nikoho nezabil, nic neukradl, a pokud něco, tak maximálně papír do kopírky svého zaměstnavatele, který mu vynahradil tím, že pracoval pět minut přes čas? Ten, kdo dělá spoustu, nebo aspoň trochu dobrých skutků a snaží se o to, aby jich bylo v jeho životě víc, než těch špatných? Rozhodně ne! Spravedlivý je ten, koho Bůh prohlašuje za spravedlivého. A to je jenom ten, kdo se spolehne na něj, na Boha, na dílo jeho milosti, a uvěří, že je to Bůh sám, kdo může člověka zachránit a nikoliv člověk.

Noe byl spravedlivý. Noe chodil s Bohem (Gn 6,9). Noe dělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal (Gn 6,22). A když nastal stanovený čas, když Noe postavil archu, shromáždil hromady jídla a sešla se k němu veliká stáda zvířat – rozmanitých zvířat, protože to byla zvířata všech druhů na zemi – mimochodem to je způsob, jak Bůh měří čas, že se naplní určité věci, které se mají naplnit. Když se naplnil stanovený čas, Bůh řekl Noemovi – pojď! Vejdi do archy. Ta slova v hebrejštině evokují pozvání k sobě – jako kdyby Bůh říkal: „Pojď ke mně!“ Vstup do archy, kde jsem já. To je výzva evangelia, kdy Ježíš zve všechny, kdo jsou obtíženi a namáhavě pracují, aby šli k němu, protože jenom u něj je odpočinutí (Mt 11,28). Pojďte k němu – on nás zve, on nás volá, nyní k nám promlouvá stejně, jako promlouval k Noemovi.

Noemovi dal Bůh prostředek záchrany před fyzickým soudem – to byla archa, do které měl vejít i se svou ženou, se svými třemi syny a jejich ženami. A protože se Boží soud týkal celé země, měla spolu s nimi nastoupit všechna zvířata – vždy pár od každého druhu, resp. od čistých zvířat sedm párů a od nečistých zvířat po jednom páru. Čistá zvířata jsou přežvýkavci s rozdělenými kopyty a nečistá jsou všechna ostatní zvířata včetně těch, co mají tlapy – tedy všichni predátoři, a všechna havěť hemžící se  po zemi (viz Lv 11). Také draví ptáci byli nečistí. Nevíme, jestli měl Noe ta zvířata shromáždit, spíš to vypadá, že ta zvířata přišla sama, protože v. 9 říká, že za ním vešli do archy, jak mu Bůh přikázal. Zdá se, že Bůh ta zvířata přivedl, aby zachoval všechny druhy. Měla to být zvířata od každého druhu – dočetl jsem se, že je asi 1500 druhů zvířat, takže v arše mohlo být shromážděno nějakých sedm tisíc zvířat a ptáků.

Někteří komentátoři na tomto místě uvádějí, že Bůh zachraňuje i zvířata a dovozují z toho, že Bůh bude zachraňovat zvířata i při tom budoucím soudu. Obávám se ale, že to je příliš mnoho, co tito lidé chtějí v textu vidět. Záchrana zvířat při potopě byla nutná k tomu, aby země po potopě mohla zase fungovat, aby zde byl funkční ekosystém. Myslím, že s tím souvisí i to, že mělo být sedm párů čistých zvířat, zatímco nečistá byla po páru. Bylo to proto, aby se ta čistá zvířata rozmnožila více, a v celkovém počtu bylo nejspíš těch čistých druhů méně, než nečistých. Proto to bylo vyváženo jejich počtem. Až Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, dá nám nová těla a my nevíme, jak budou vypadat, ale víme, že už tam nebude smrt, takže nebudeme jíst zvířata, takže pokud tam nějaká budou, nebudou nutná k tomu, aby lidé mohli žít a aby mohl fungovat ekosystém, protože všechno tam bude fungovat naprosto dokonale.  

Řekl jsem, že archa byla Bohem určeným prostředkem fyzické záchrany lidí i všeho živého, a víra, se kterou Noe archu stavěl a s níž Boha poslouchal, byla nástrojem záchrany duchovní. Noe našel u Hospodina milost (Gn 6,8). Noe věřil (Žd 11,7), proto byl zachráněn – fyzicky i duchovně. Protože věřil, postavil archu. Protože věřil, vešel do archy, když mu Bůh řekl, vejdi. Všimněte si v našem textu, že Bůh mu řekl, že za sedm dní přijde na zemi soud. Za sedm dnů se protrhne nebeská klenba a prolomí zemská kůra, všechny prameny propastné tůně se provalily. Čtyřicet dní měly být prolomené ty propusti nebeské i propastná tůně pozemská. A všimněte si dobře závěru čtvrtého verše, kde Bůh říká, že smete z povrchu země všechno, co povstalo, co učinil. Stvořitel světa, dárce života, Pán všeho tvorstva i celého vesmíru, tady říká, že se svým stvořením naloží, jak se mu zlíbí. On je tvůrce, on je majitel, on má právo udělat všechno, co chce. A všechno, co chce, také činí (Ž 135,6). Udělal to tenkrát a dělá to i dnes. Bůh kraluje. Všechno drží pevně ve své ruce.

Bůh kraluje, varuje, připravuje a zachraňuje. I dneska volá lidi k pokání, k záchraně. I dneska je připravený prostředek záchrany, archa, do které nás zve – vejdi a budeš spasen. Věř v Pána Ježíše Krista a budeš zachráněn ty i tvůj dům. Ježíš je tím prostředkem spasení, je naší archou – kdo v něho věří, nezahyne, ale má život věčný. Kdo se spolehne na jeho dílo, kdo se spolehne na to, že Ježíš zaplatil svou krví, svým životem za naše hříchy, nebude souzen, ale už přešel ze smrti do života. A stejně jako Noe nemohl otálet, když mu Bůh řekl, že za sedm dnů přijde potopa, ani my bychom neměli otálet, ale měli bychom se každý den ujistit, že jsme skrytí v Pánu Ježíši Kristu, že na něj spoléháme, jemu věříme, že to jsou jeho skutky, které nás zachraňují, a ne naše. Refrén našeho dnešního textu říká:

• Genesis 7:5 Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

I nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj následuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noema – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem. To je Boží pozvání k tomu, abychom s ním žili a chodili, abychom ho poznávali a měli život věčný ve víře v něj. A když mu věříme a následujeme ho:

II. Bůh ochraňuje

To je druhý bod dnešního kázání a vede nás dál do našeho textu. Noe a jeho rodina vešli do archy. Bůh je pozval a oni šli. Spolu s nimi všechna ta zvířata, která tam Bůh poslal.

• Gn 7:10–12 Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy. V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Bůh roztrhl zemi i nebe – strhl se lijavec a provalily se prameny obrovské propastné tůně. Nemáme úplnou jistotu, co přesně to znamenalo, protože nevíme, jak přesně vypadala země před potopou, ale pravděpodobný scénář by mohl být asi takový, že se rozlomily zemské desky na místě, kde je dnes Transatlantický hřbet, který se táhne od Grónska až k Antarktidě (mimochodem Island je jedno z míst, kde toto nejdelší pohoří na světě vystupuje nad hladinu moře – jinak jsou jeho vrcholy průměrně 2,5 km pod hladinou a jeho úbočí ještě o pět kilometrů hlouběji). Bůh roztrhl zemi a do hloubky oceánu se vyvalily megatuny žhavého magmatu, které vychrlily gejzíry páry a gejzíry vody – té vody, která minimálně zčásti padala zpátky v podobě ohromného lijáku. Tato aktivita trvala čtyřicet dní. Ale Noe a jeho žena, jejich synové a jejich ženy spolu se všemi zvířaty rozmanitých druhů byli v arše. Bůh jim řekl, aby vešli do archy, protože za sedm dnů přijde zkáza a oni vešli do archy a přišla zkáza.

• Genesis 7:13 Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy.

Myslím, že bychom mohli strávit celé kázání jenom tím, že bychom se na tomto místě učili o Božím načasování. Všechno mělo svůj čas, všechno přišlo ve svůj čas, přesně tehdy, kdy mělo. Potopa nezačala, když Noemovi chyběla ještě jedna paluba v arše, nebo když třetina zvířat ještě někde pobíhala po lesích, ani nezačala tehdy, když ještě neměl shromážděné všechno jídlo pro sebe i pro všechna zvířata. Ale přišla ve chvíli, kdy tohle všechno bylo připravené. Jak dlouho trvala potopa? Jak dlouho byli zavření v arše? Přesně rok a deset dní. Sedmnáctý den druhého měsíce šestistého roku Noemova života se provalily propastné tůně (Gn 7,11) a dvacátého sedmého dne druhého měsíce šestistého prvního roku Noemova života již byla země suchá a Bůh řekl Noemovi, aby vyšel z archy (Gn 8,13). Věděl Noe, jak dlouho bude trvat potopa? Věděl, kolik zásob si má připravit a na jak dlouho? Věděl, že to musí být hodně, ale musel se spoléhat na Boha, že Bůh ví a že Bůh ho ochrání a zachová. A Bůh ho ochránil. Ochránil ho před zkázou předpotopního světa a před jeho zkažeností, a ochránil ho také před vodami potopy. Ne že by se zkaženost toho světa Noema nijak nedotkla – i o něm platilo to Boží hodnocení z Gn 6,5, že každý výtvor lidského srdce i mysli je v každé chvíli jen zlý, což se potvrzuje jednak v osmé kapitole, kdy už bylo všechno tvorstvo vyhlazeno z povrchu země a Bůh tato slova opakuje a má před sebou jenom těch osm lidí, kteří byli zachráněni v arše. A je to také potvrzeno tím, co se děje v druhé polovině deváté kapitoly, k čemuž se zanedlouho dostaneme. Noe byl hříšník, který byl Bohem zachráněn, Noe byl hříšník, který dostal milost a byl Bohem ospravedlněn, Noe byl hříšník, který byl Bohem vychováván a proměňován, takže v 5., 9. a 16. verši čteme refrén této kapitoly: Noe udělal vše, jak mu Bůh přikázal.

Tady vidíme spojené nádoby – Bůh Noema ochraňoval, a Noe dělal všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. Představte si, že by Noe jednal jako Jonáš! Jonášovi Bůh řekl, aby šel do Ninive. A Jonáš si našel loď, kterou chtěl odplout na úplně druhý konec světa, do Taršíše. Bůh řekl Noemovi, aby postavil archu. A Noe by začal hledat nejvyšší kopec na světě, kam by mohl utéct před potopou. Bůh ochránil i Jonáše, ale muselo to být skrze trávicí ústrojí velké ryby, kterou Bůh pro Jonáše nastrojil. Jonáš nechtěl do Ninive, protože tam žili velmi krutí nepřátelé Izraele. Ale Bůh ho ochránil před tím, co si Jonáš představoval, že s ním možná udělají. Bůh ho ochránil, protože Jonáš byl jeho dítětem, byl tím, kdo v očích Hospodinových našel milost. Současně ho Bůh ale také vychovával a učil ho poslušnosti skrze utrpení a v břiše veliké ryby. A nakonec Bůh Jonáše zase dovedl k tomu, co měl od začátku pro něj připraveno. Ale Noe nejednal jako Jonáš. Noe udělal všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. A Bůh ho ochránil.

• Genesis 7:16 A Hospodin za ním zavřel.

Jsou to úplně jednoduchá slova, ale je v nich toho hodně. Bůh sám jednal. Bylo to Boží dílo a Boží čas. Bůh věděl, kdy má zavřít a on sám to udělal. Když Bůh zavře, kdo může otevřít (Zj 3,7)? Zapečetil Noema a všechno, co mělo přežít tento soud v arše. Zavřel dveře a možná je zvenku zamknul! Byla to ochrana pro ty, kteří byli uvnitř. Stejnou ochranu dává Bůh také nám – i nás vložil to Krista. Úplně doslovně jsme byli vekřtěni Duchem svatým do těla Kristova (1K 12,13), když jsme uvěřili, byla nám vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého (Ef 1,13) a tuto pečeť neseme pro den vykoupení (Ef 4,30). Bůh sám nás „zavřel“ do archy, Bůh nás ochraňuje, a když začal v našich životech to dobré dílo, dovede ho až do konce (Fp 1,6). A to už nás vede k poslednímu bodu našeho kázání:

III. Bůh zachovává

Čtyřicet dní se zvedaly vody na zemi. Zvedly archu, takže plula po hladině vod. Zvedly se tolik, že přikryly nejvyšší hory, které tehdy pravděpodobně nebyly tak vysoké. Vody byly patnáct loket nad nejvyšším vrcholem. Kde se vzalo tolik vody? Ta voda tady pořád je. Kdyby se úplně zploštil povrch země, vyrovnala se dna oceánů a snížily se hory, celý povrch země by pokrývala voda do výše tří kilometrů. Mariánský příkop je jedenáct kilometrů hluboký. Mount Everest je necelých devět kilometrů hluboký. To je dvacet kilometrů rozdíl, což nám může připadat hodně, ale vzhledem k velikosti země je to jako slupka na jablku. Takže jestliže se lámaly zemské desky – a ty pohyby trvaly ještě další čtyři měsíce, protože celkem sto padesát dnů byly vody na zemi rozbouřené a teprve potom se utišily (Gn 8,1), není problém si představit, že se na pár měsíců ocitl všechen povrch země pod vodou. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země. Doslova a do písmene to Bůh smetl. Tohle je popis strašlivého soudu. Myslím, že si to vůbec nedovedeme představit a ani si to představovat nechceme. Myslím, že i tohle je jeden z důvodů, proč se lidé tolik brání té myšlence celosvětové potopy. Ale Boží slovo je v tom celkem jasné. Jsou i křesťané, kteří se snaží vyhnout celosvětové potopě tím, že mluví o lokální podobě. Dělají to za cenu toho, že musí dát jiný smysl nejenom těmto textům, ale mnoha dalším místům v Písmu, která odkazují na potopu. A potom je tady problém s tím finálním soudem, na který potopa odkazuje. Jestli tato potopa odkazuje na konečný soud – a my jsme viděli, že to tak je – bude nějaký konečný soud nad celou zemí? Nebude to opět jenom nějaký lokální požár, i když třeba mnohem větší než jiné?

Geologie celého světa ukazuje na celosvětovou potopu. Důkazy najdete po celém světě – např. zkamenělí mořští živočichové v Himalájích. Mytologie národů na celém světě mluví o celosvětové potopě a o lodi, na které se zachránilo lidstvo – ať už se jedná o národy z Blízkého východu, nebo Dálného východu, severské národy nebo národy jižní či střední Ameriky či Oceánie – všude je zachovaná zpráva o potopě. Ale pro nás je to zásadní, co říká Boží slovo. Cokoliv bylo na suché zemi, co mělo v chřípí dech ducha života, pomřelo.

Populární názor na Boha říká, že Bůh nad nikým nezlomí hůl. Boží soud nebude tak strašný. Bůh je takový hodný a každému dá šanci. On nějak zváží vaše dobré skutky a ty zlé, a protože je tak hodný – a u nás obyčejných hříšníků určitě ještě trochu přivře oči – tak prostě to dobrý převáží. Takže se nemusíte nijak děsit nebo se nechat strašit nějakým soudem. A i když nežijete úplně jako Noe, tak to bude v pohodě, ne? Je docela možné, že takoví lidé se chodili dívat na to, jak Noe staví archu. A Noe jim kázal o Boží spravedlnosti. Ale oni mu říkali – chlape, co blbneš? Bůh řekl, že bude soudit zemi a smete všechno živé z povrchu země? Neblázni, Bůh přece takový není – on je láska.

• Gn 7:21 A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.

Bůh Bible je stvořitel nebe i země, je svrchovaný Pán a vládce, vševědoucí spravedlivý soudce. Tento Bůh není žádný plyšový medvídek ani nějaká sušenka, se kterou si každý může dělat, co chce. Není to parťák ani kámoš, jak je někdy některými pohany popisován. Je to milující, laskavý a dobrý Otec pro ty, kteří jsou jeho dětmi, ale je to také spalující žár (Žd 12,29) pro všechny, kteří ho neposlouchají. Kniha Zjevení popisuje lidi pod Božími soudy – tito lidé dobře vědí, že je Bůh soudí. A co dělají? Činí pokání? Volají k Bohu? Prosí o milost? Ne! Volají k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“ (Zj 6,16). To jsou pohané a svévolníci, bezbožní lidé, kteří žijí ve vzpouře proti Bohu.

Ale svoje děti Bůh zachraňuje, vychovává, ochraňuje a také zachovává pro věčnost. Pán Ježíš jasně říká, že všichni ti, které mu Otec dal, k němu přijdou, a nikdo z nich nezahyne, ale všechny vzkřísí v poslední den (J 6,37–39). Přesně tohle říká náš text ve v. 23: „Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.“ Musíme se ujistit, že jsme v Kristu, že jsme v arše, že žijeme s Bohem, že s ním chodíme a milujeme ho. Pán Ježíš vypráví podobenství o družičkách a mnozí křesťané dělají tu chybu, že ho vysvětlují tak, že všechny ty družičky jsou křesťané. Polovina je pošetilých a polovina je rozumných. Ty pošetilé nemají olej do svých lamp, když přijde ženich uprostřed noci.

• Mt 25:10–13 Ale zatímco šly kupovat [olej], přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Chci vás ujistit, že nejsou nějaké dva druhy křesťanů: pošetilí a rozumní. Nejsou takové dva druhy křesťanů, z nichž jedni budou spaseni a druzí nebudou. Jsou jenom dva druhy lidí: pošetilí a rozumní, ti, co budou zachránění a ti co budou odsouzení, ti, co jsou v arše a ti co jsou venku, ti, co jdou za Kristem a ti, co vzdorují Kristu. Jsou jenom děti Boží a děti ďábla. Žádné jiné děti Písmo nezná. A k tomu musíme dodat, že každé dítě Boží se do tohoto světa narodilo jako dítě ďábla a byl to Bůh sám, kdo mu dal milost a přivedl ho k víře v Pána Ježíše Krista, dal mu nové srdce, které věří a miluje Krista. Byl to Bůh sám, kdo ho vytrhl z moci tmy a přenesl do světla.

A když se ještě naposledy vrátím k Petrovi, který spojuje tuto celosvětovou potopu s konečným Božím soudem a záchranu Noema se spasením v Kristu – Petr říká stejně jako Pán Ježíš, abychom byli bdělí, protože den Páně přichází jako zloděj v noci. Spolu s ním přijde spasení pro všechny Boží děti, ale také zničující a konečný Boží soud pro všechny děti ďábla – skončí na stejném místě jako jejich duchovní otec – v ohnivém jezeře spolu s šelmou a falešným prorokem (Zj 20,10–15). A Petr dodává:

• 2Pt 3:11–14 Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.   

Amen.