K čemu potřebujeme moudrost a jak jí získáme?

Pavel Růžička, Praha, 6. prosince 2020

Dobré dopoledne, bratří a sestry. Znovu se setkáváme u Písma jako církev Nejvyššího, jako Boží rodina. Krátce se před kázáním pomodlím.

Budeme dnes pokračovat výkladem Jakubova listu. Budu mluvit o zkouškách a jejich překonávání a o moudrosti. Při poslední příležitosti jsme představili autora listu, Jakuba. Identifikovali jsme ho jako Ježíšova bratra, nevlastního bratra, který uvěřil a stal se pilířem církve v Jeruzalémě a zanechal nám tento svůj požehnaný list ke studiu, k napomínání a povzbuzení. Řekli jsme si, že Jakub podobnou měrou napomíná i povzbuzuje k práci na Božím díle. Řekli jsme si, že Jakub vyjadřuje věci prostě a jasně, až někdy úsečně a tvrdě zasahuje slovem hříšníkovo srdce a ukazuje mu skutečný rozměr selhání v hříchu. Dále jsem zdůrazňoval, že Jakub má hluboký osobní zájem a pastýřskou snahu ke vzdáleným bratřím a tím nám jde příkladem, mě jde příkladem.

Dnes se podíváme dál a budeme číst celou první kapitolu, a věnovat se dále podrobněji verši 2-8: Podíváme se, jak se zaručeně radovat z našich zkoušek a pak si řekneme, jaké ovoce překonané zkoušky mohou přinést. A potom se budu snažit vyložit, jak nám pomůže v překonání zkoušky moudrost jako dar od Pána a jak jí získat. Nyní tedy čtení z ekumenického překladu: Jk 1,1-27.

I. Jak se zaručeně radovat ze zkoušek? (v. 2)

Mějte z toho jen radost, když na vás přicházejí zkoušky! Přesněji přeloženo, radujte se, když upadnete do zkoušky či do pokušení ve studijním a kralickém překladu. V našem jazyce v dnešním čase jsou zkoušky a pokušení dvě podobné, ale přesto rozdílné věci. Obě slova jsou používána v mírně jiných kontextech. V řečtině ovšem, je slovo používáno jak ve smyslu pokušení, tak ve smyslu zkoušky a na různých místech písma je překládáno jako zkouška či pokušení, jak se právě překladateli hodilo lépe. Je třeba říci, že kontext slova je třeba zkoumat, protože stejně jako se může význam stejně znějícího slova v češtině lišit kontextem (například je rozdíl mezi tím, že někdo natáhl kohoutek nebo otevřel kohoutek – je to podstatný rozdíl), stejně tak to může být i v původní řečtině. Je to jistě složitější jazykovědná otázka. Na několika místech Starého i Nového zákona je napsáno, že Bůh nás zkouší.

• Deuteronomium 13:4 neuposlechni slova toho proroka či toho, kdo má sen, protože Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, jestli milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.
• 1 Tesalonickým 2:4 ale Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce.

Ale sám Jakub píše, že nás Bůh v žádném případě nepokouší – ve verši 13 první kapitoly. Nicméně v různých překladech jsou místa, jako například zde na začátku první kapitoly, kde jsou tato slova evidentně zaměňována. Není mým cílem toto nyní zkoumat a rozlišit úplně zkoušku a pokušení, i když je to zajímavé. Tedy je tu zkouška či pokušení, a my se máme radovat. Viděli jste někdy maturanta, který se raduje, že takzvaný svaťák už skončil, že jde ke zkoušce? Já sám nedávno podával výpověď v práci – rovněž to byla zkouška. Měl jsem poměrně nepříjemného primáře, spíš odtažitého, člověk si jím nemohl být jistý. Nebylo to pro mě jednoduché. V tu kýženou chvíli jsem radost rozhodně necítil. A Jakub nám sděluje, že se máme radovat. A když se podíváme blíž na slovo, které použil a na jeho použití v jiných částech písma, dozvíme se, že máme jásat! To slovo lze použít pro veselení se na hostině nebo na svatbě. Jan Křtitel používá stejné slovo, když popisuje radost přítele ženicha na svatbě a to v podobenství s radostí, kterou jemu samotnému dělá Mesiáš, který přišel.

• Jan 3:29-30 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.

A říká to, když mu jeho učedníci přišli sdělit, že o učedníky on sám, Jan přichází. Přišli mu říct, že jeho učení už nikoho nezajímá, že teď jdou všichni za Ježíšem. Jaká zkouška pro lidskou pýchu. A Jan reaguje slovy: A tak je má radost dovršena. Vůbec největší radost jakou můžeme mít? Dovršenou radost: Ano, pro příklad stejnou radost měli mudrci, když spatřili Pánovu hvězdu.

• Matouš 2:10 Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

Ta radost je opravdu veliká, velkolepá. V tomhle ohledu je nejlepší Kralický překlad, který říká: Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými. A my máme mít stejnou radost z toho, že nás opět pokouší ten náš starý prašivý hřích, jako z toho, že vidíme Krista a jeho slávu jako Jan Křtitel? Přesně to Jakub říká. Jak je to možné, bratři a sestry? Máme třeba radost z toho, že se nám rozpadl sbor pod rukama, že polovina bratrů a sester odešla? Jak je něco takového možné? Věřím, že odpověď je, že u Boha je možné všechno. Nemyslím, že zkouška neznamená dočasné trápení – proto je to nakonec zkouška – to je její podstata. Vzpomeňte na apoštoly, kteří byli zbičováni pro Pánovo jméno. Nedávno o tom kázal Jarda:

• Skutky apoštolské 5:40-41 … zavolali apoštoly, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno.

Nemyslím, že by apoštolové při bičování prožili nějakou euforii. Nemyslím ani, že bylo nutné, aby je rány zázračně nebolely, nebo se s odstupem času nezanítili. Nic takového nebylo potřeba. Apoštolové, v čele s Petrem při bičování trpěli. Kdyby ne, jistě by se o tom autor skutků zmínil jako o Božím zázraku, ale on naopak píše, že se jim dostalo cti snášet potupu. Apoštolové prodělávali velikou zkoušku při bičování a nepíše se tu, že by měli při mučení úsměv na tváři, ale když odcházejí od velerady, tak se radují. Rány je ještě pálí, některé z nich budou bolet ještě dlouho, některé už bolet nepřestanou, všichni budou mít na zádech jizvy do konce života, ale jejich nositelé se radují. Sám Ježíš říká v čase zkoušky: Má duše je smutná až k smrti.

• Marek 14:34 I řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“

Je normální být ze zkoušky zničený a trpět. Ale jako křesťané můžeme nejrůznější zkoušky prožívat jinak než nevěřící lidé. Díky Kristu. Jeho dobro, je totiž větší než naše zkoušky, je větší než my, než naše trápení. A sám říká: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

• Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Tímto jsme si odpověděli. Máme mít stejnou radost ze zkoušky jako z Krista? Stačí mít radost z Krista a jít k němu. A zkouškou projdeme s radostí z něj. Není potřeba již přidávat další radost. Tahle radost je úplná, kompletní, dovršená, jak říká Jan křtitel. A tak, kdyby za Janem přišli s jinou zkouškou, s jinou zprávou, například jdou sem vojáci, aby tě zatkli. Nebo: Budeš popraven! A tyto zprávy později skutečně přišly, jak víme. Jeho odpověď by mohla znít obdobně jako předtím: Mám radost z Ženicha, z Krista! On vyjadřuje tuto duchovní metodu, jak mít radost ze zkoušky přímo fyzicky – on viděl skutečného, živého Ježíše, jak pracuje. A my, abychom se z něj mohli radovat, také ho musíme vidět, ovšem duchovně. Musíme na něj v těžkostech pamatovat a připomínat si jeho slovo, které nás bude provázet, občerství nás ve zkoušce a nakonec vše dopadne tak, jak on chce. Bereme na sebe jeho jho, což je jeho pokora a trpělivost ve zkoušce – pamatujme, že se nechal ukřižovat, probít si ruce hřeby a dusit se na kříži a to místo nás. Kde jsou naše veliké zkoušky příteli, ty které nás tak tíží? Jsou opravdu tak veliké? A navíc – není žádného selhání v našem životě, není žádného zklamání, žádných slz a utrpení, které by nebyly tím nejlepším plánem pro nás. Znovu si to připomeňme v čase nemoci a zkoušky: Známý text:

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Ano, všechno napomáhá, nezáleží na tom, jak hrozné to je. Abych vám to demonstroval na něčem opravdu děsivém, viděl jsem v životě několik mrtvých dětí. Malých dětí. Nepřeju vám ten pohled, zapamatujete si ho, jen vidět něco tak nepřirozeného jako je mrtvé dítě je nesnesitelné. A co když je to vaše dítě, co když o svoje děti přijdu? I tak může vypadat a vypadá zkouška a Boží plán. Boží velikost zastiňuje i tak hroznou událost, jako je smrt dítěte. I ta je k dobrému pro ty, kdo milují Boha. A nás všechny můžou postihnout stejné a možná i horší věci. Ale musíme se dívat dál. Na nekonečnou Boží moc a slávu. Odevzdat naše zkoušky Bohu. Nám se může zdát, že některé zkoušky nedávají smysl. Apoštolové byli zbičováni pro svou víru, ale co moje nevyléčitelná nemoc, co moje mrtvé dítě? Co náš rozpadlý sbor? O tom nikdo do knihy skutků nenapíše! Ale věř, že Bůh s tím vším má stejně veliký plán, jako s bičováním apoštolů. Bůh má plán se vším. Ani jediný vlas nám nespadne bez jeho vědomí, věřte mu.

• Lukáš 12:7 Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců.

A krom toho, že se musíme dívat dál, ke konečnému dobru, nebo spíš nekonečnému, také se můžeme podívat o dva verše dál:

• Římanům 8,31 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Dejme ve zkoušce naše starosti Pánu, odevzdejme mu svůj drahocenný čas i život. Ježíš nás vyzývá, abychom si s ním vyměnili batohy. My vezmeme na sebe jeho „Jho“ a on vezme na oplátku naše starosti, bolesti i trápení. Ano, prodělávejme naše zkoušky tak, jako je prodělávali apoštolové. Možná naše zkoušky nejsou tak zjevně a jasně zapadající do Božího plánu, nevidíme cíl, ale Bůh je použije a i proto mu ve zkouškách, můžeme sloužit s radostí.

II. Následky zkoušek

A. Zocelení k dokonalosti (v. 3)

Nyní, když jsme si představili ty strašlivé zkoušky, které prožíváme a můžeme prožívat a řekli jsme si, jak v nich zaručeně najít radost – totiž najít Krista a jeho vedení, podívejme se i na další důvod, proč zkoušky a pokušení můžeme vítat s radostí. Náš text pokračuje: Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich (ve zkouškách) vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. Jakub zde uvádí logickou posloupnost, na kterou vás chci nyní upozornit: zkouška, vytrvalost, dokonalost – je to proces, bolestivý proces učení a zkoušení, který končí dovršením, dokonalostí, jak je přeloženo v ekumenickém překladu, slovo se někdy používá pro dospělost, nebo vyzrálost. A z dokonalosti je možné se radovat, mnozí lidé na tomto světě oslavují často bouřlivě svoji dospělost, ale já chci teď mluvit především o procesu před dokonalostí – o učení. Už jsme mluvili o Matoušovi 11:28, nyní si ho přečteme i s veršem 29, tens tímto jasně souzní.

• Matouš 11:28-29 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Ježíš říká: učte se ode mě. Učte se. Učení je proces, který je zdlouhavý, probíhá v čase a vyžaduje snahu. Někdy můžeme mít dojem, nebo spíš přání, aby to v duchovních věcech bylo jinak. Aby to ve vztazích bylo jinak, abychom všechno uměli v okamžiku. Nějak intuitivně, takhle, lusknutím prstů. Aby to Bůh zařídil. Když sis mě povolal, tak mě vyzbroj – teď je tu zkouška, dej mi to, co potřebuji. Ale Ježíš říká, učte se. A Jakub též. Další verš z písma mluví o učení se konat dobro:

• Izajáš 1:17 Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.

V oddíle předcházejícím tomuto verši proroka vyzývá sám Bůh k tomu, aby se lidé obrátili. Je zcela zřejmé z textu, že učení, to znamená zkoušky a pády; jsou nedílnou součástí procesu. Říká: učte se, hledejte a jednejte: zastaňte se vdovy, sirotka a tak dále. Ale jsou lidé, kteří romanticky věří v jakési automatické nadpřirozené schopnosti a vědomosti. Například na začátku manželství věří, že se nebudou muset učit – vždyť se milují, nemusí se učit spolu žít. Takové manželství, které z tohoto předpokladu neustoupí, bude mít časem domnívám se vážné problémy a ohrozí tu svojí lásku, na kterou spoléhali. A ještě horší je, když člověk věří tomu, že když se obrátí ke Kristu, nemusí se už nic učit. Nemusí nic číst, s nikým hovořit, bibli může zahodit. Teď je křesťanem a tak jedná vždy správně a jeho, v uvozovkách „očištěné a obrácené“ svědomí, řekne co dělat a co nedělat. S takovými lidmi je těžké mluvit o písmu, protože autoritou v jejich životě jsou oni sami a ne Bůh, ne Jeho slovo. Jsou to velice smutné rozhovory. Znám více lidí, kteří si myslí, že dělají všechno správně a přitom evidentně hřeší dle Božího slova. A když je na to upozorníte, řeknou, že jsou s Bohem srovnaní. Že jsou si jisti, že Bůh na jejich místě by jednal stejně, jistě by odpustil, toleroval. Jednoduše tito lidé jsou si bohy sami pro sebe a Bůh, který nemá jejich atributy je despota a historická konstrukce k ovládání lidí. K tomuto největšímu hříchu, totiž k postavení na Boží místo něčeho jiného, vede odmítání poučení z písma o tom, že se máme učit. Těmto ztraceným lidem Bůh jednou odpoví na jejich volání:

• Matouš 7:23 Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.

Pravda je, že ze zkoušek, které nás vyučují, máme vyjít jako ohněm vyzkoušené zlato.

• Jób 23:10 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.

B. Ovoce víry a vytrvalosti (v. 4)

Představili jsme si proces učení se překonávání zkoušek, nesení Ježíšova „jha“, které je pokorou a tichostí. Nyní se zaměříme na to, co má vzejít z dospělosti, nebo dokonalosti, které máme dosáhnout. Znovu: Naše zkoušení dle Jakuba má přinést vytrvalost a ta má přinést ovoce. To je podle Jakuba dokonalostí, nebo dospělostí, či zralostí – už nic neschází, pokud naše vytrvalost přináší výsledek – dokonalost a z této se opět můžeme radovat. Jako zdravý a vzrostlý strom dává dostatek ovoce, které dozrává, i my máme své ovoce vydat, zralé a dobré. Ovoce je dle Jakuba skutek. Skutek odpovídající životu víry. Skutek pravého křesťana, který nejedná tak, jak se líbí jemu samotnému, ale tak, jak se líbí Bohu – skutečnému středobodu života pravého Kristova služebníka. Protože už nežijeme svůj život, ale jeho život.

• Galatským 2:20 … nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

K tomu si můžeme přidat přiblížení, co to znamená, že on žije v nás. Půjdeme do Starého zákona do knihy Jób o jeden verš dál, než jsme byli před chvílí. Tam je přiblížení, které se mi líbí, tam je dobrá definice:

• Jób 23:10-12 Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato. Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodchýlil jsem se, od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.

Všimněte si: Více než vlastních cíle, sledujeme Boží slova. Znamená to jednat podle jeho slova, tak má vypadat ovoce dospělých křesťanů.

III. Moudrost jako cesta i cíl ve zkouškách a jak ji získat (v. 5-8)

A teď, když známe hloubky zkoušek, radost z nich a ovoce vytrvalosti v nich, podívejme se na to, co píše Jakub o moudrosti, protože ta je se zkouškami neoddělitelně spjata. Jakub píše o zkouškách a pokračuje dál, mluví v pátém verši o moudrosti a říká bez další návaznosti ke zkouškám: Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha. Jsem přesvědčeno o tom a rovněž dává smysl, že Jakub mluví o moudrosti, kterou potřebujeme k překonání zkoušek. O moudrosti, která nám umožní se ze zkoušek radovat. V Kazateli 9:18 říká král Šalamoun, že moudrost je lepší než válečné zbraně. Ano, domnívám se, že je totiž zbraní proti zkouškám a pokušení. Jakub jí uvádí hned na prvním místě, před dalšími poučeními, která rovněž v první kapitole ke zkouškám patří, a v textu následují. Nejspíš byl toho názoru, že moudrost je velmi důležitou zbraní proti zkouškám. A je nutné ji mít. Dnešní svět si řekne, co je to ta moudrost a k čemu je? Když mají na mysli tu světskou, tělesnou moudrost zkušeností dlouhého života. K čemu je být moudrý? Dnes je životní moudrost, i ta světská, znevažována a moc se o ní nemluví. Protože moderní je být mladý a šediny moudrosti znamenají spíš neschopnost ovládat tablet. Dnes učí vnuci šedivé prarodiče. Poučují je, jak se ovládají ty zcela nepostradatelné drahé přístroje, bez nichž, jako bychom nebyli lidmi. Často jsou potom staří lidé pro smích. Tělesná moudrost byla dnes nahrazena empirií, poznáním, dokonalým zaznamenáním každé informace a její veřejnou dostupností. Stačí se podívat na internet, pustit si návod, provést výzkum a víte s velikou přesností co a jak. Babička si zaslouží sentimentální chápavé úsměvy, když nás chce o něčem poučit. Netvrdím, že šediny jsou vždy moudré, ale mít pro ně pohrdání a odsunout je stranou jako nepotřebné, je hloupé. Z prostého důvodu: Já rovněž jednou zešedivím a budu čelit světu, který chce být stále mladý a růst. A hlavně: Bůh chce, abychom ctili rodiče – nejenom dokud jsme děti, ale i dál. A v Přísloví dokonce říká:

• Přísloví 16:31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.

Neslavně dopadla moudrost světská, nahrazená novou formou moudrosti: informací.A ta moudrost, kterou máme na mysli my, dopadá samozřejmě ještě daleko hůře v očích světa a to od pradávna – ta je pustým bláznovstvím pro ty, kteří neznají Boha.

1 Korintským 1:27 … ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.

Světská moudrost nám k překonání zkoušky a radování se z ní bude málo platná. Námi hledaná moudrost nejsou diplomy z fakult, není to vzdělání, nejsou to ani životní zkušenosti, ani informace, nedá se jednoduše koupit, jak poznamenává.

• Př 17:16 K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!

Vzpomeňme si na začátek knihy Přísloví, abychom viděli, co ona moudrost je:

 V Přísloví 1:7 se píše: Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. O něco dále se o moudrosti píše toto:

• Přísloví 2:4-6 … budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha. Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.

Z tohoto textu vyplývá několik věcí:

1. Musíme jí hledat, snažit se. V tomto ohledu jsme na úplně stejném místě, kde jsme byli, když jsme si říkali o zkouškách a učení se překonávat zkoušky. Učením získávám moudrost, ta mi pomáhá překonávat zkoušky a učím se i při samotných zkouškách, nebo spíše nejvíc se učím právě uprostřed zkoušek. Ano, nejvíc se naučíme při samotné zkoušce – ve škole je to naopak, alespoň u těch úspěšnějších studentů. Tohle je jiný druh učení, než biflování nazpaměť. Jsou jistě lidé, kteří nad Písmem stráví mnohem delší čas než kdokoliv z nás, ale s Bohem nebyli ani chvíli z toho. Život s Bohem, život pro Boha nejsou probdělé noci v knihách, je to praktická disciplína a učení se za pochodu, řekl bych spíš za života. Ale pozor abyste nyní špatně nepochopili! Studium Písma má v oné disciplíně velikou a nezastupitelnou roli – patří k tomuto učení se, dám vám biblické novozákonní tvrzení, které jistě znáte:

• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Zaprvé musíme tedy pravou moudrost hledat.

2. Moudrost vede k poznání Boha, protože všechna moudrost od něj pochází. On je nejmoudřejší bytostí, jakou můžeme poslouchat. Šlo by říci, že Bůh sám je moudrost, tak jako lze říci, že je láska. Protože je nepopiratelným standardem lásky i moudrosti. A opět tu máme Písmo, tedy Boží slovo jako zdroj moudrosti. Tam je nutné se obracet, upnout do Písma svoji pozornost a hledat, a taky volat. Ano, v Přísloví se píše, že i sama moudrost na nás volá na všech místech:

• Přísloví 1:20-21 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:

Volá nám naproti a vyzývá nás k obrácení se na ní. Můžeme i říci, že vyzývá k obrácení obecně, protože moudrý člověk se nakonec obrátí až k Bohu, tam ho pravá moudrost povede, nemůže jinam. A bude obrácen i v tom nejužším smyslu slova – v tom nejlepším smyslu slova – bude obrácen k Ježíši Kristu a evangeliu, uvěří a bude zachráněn.

Z listu Jakubova je více než zřejmé, že abychom moudrost od Boha získali, nestačí písmo znát a studovat ho, psát kázání, ale je potřeba navíc, kromě toho, volat zpět na moudrost. Volat na moudrost s velkým M. Tedy obrátit se s prosbou k Bohu, který dává štědře, jak Jakub píše. Teprve poté, nám může být dána. Připomeňme si ta slova: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.“

Je to ještě složitější: máme se modlit a prosit upřímně. Jinak nám nebude dáno nic. Budeme podle Jakuba podobni mořské vlně. A tak jako se vlna žene podle směru větru a tříští se o skálu, kámen u pobřeží ji rozdělí, tak i naše neupřímná prosba nebude vyslyšena. Nedojde svého cíle a naplnění. V této době prosíme o moudrost více než jindy. Ještě nikdy jsem tolik o moudrost neprosil jako teď. To díky probíhající krizi v církvi. Každé naše rozhodnutí je bolestivé, způsobuje nepříjemnosti, pokušení. Máme tu zkoušku jako trám. Potřebujeme hory moudrosti a věřím, že se nikdo z nás nepřestává modlit. Dostáváme ji? To je moje otázka pro nás. Jakub nám dává ve třetí kapitole svého listu vodítko, jak to poznat, jestli jí dostáváme, jestli v ní rosteme. Popisuje, jak se tahle moudrost projevuje:

• Jakubův 3:13-4:3 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

Každý si sáhněme do svědomí, každý máme v sobě hřích. Jsme hliněné nádoby, ve kterých se našemu Pánu zalíbilo mít zlatý poklad dle 4. kapitoly Korintským. Jsme neschopní, do něj nepřidávat bláto. Vyznejme svoje hříchy Pánu a prosme, ať nám je zjeví a odhalí. Prosme, ať je od nás vzdálí. Každý z nás se podepisuje na životech ostatních, každý skutek i ten nejmenší, není u Boha zapomenutý a to je děsivé. Můžeme být v poslední den souzeni za každé plané slovo, které jsme promluvili:

• Matouš 12:36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.

Ať jsme pohotovější k slyšení a pomalejší k mluvení a hněvu. Volejme a prosme, ať Pán zjedná pořádek mezi námi a neumdlévejme a nepřestávejme pracovat. Běžíme závod k nejvyššímu cíli, ať nemineme, ať se neztratíme ani jeden druhému, ale naopak, ať se sejdeme a nalezneme všichni pospolu, v Kristově náručí.