Dnes je před námi samotný závěr tohoto listu. Jedná se o takové shrnutí celého listu, několik závěrečných příkazů, ve kterých vidíme zopakování všeho, čím jsme se v tomto listu zabývali. Je to závěrečné povzbuzení této mladé církvi, ve kterém se apoštol vrací k Božímu dílu, k Božímu lidu, kde se toto dílo Boží realizuje a k Boží milosti, která je mocí, skrze niž Bůh takto slavně jedná.
Milovaní svatí, pokoj vám a milost. Z Boží milosti znovu otevíráme Boží slovo a před sebou máme poslední úsek prvního Pavlova listu do Tesaloniky. Ušli jsme společeně velký kus cesty a seznámili jsme se s Tesalonickou církví.
Biblická láska vede ke svatosti ke slávě a chvále Boží.
Dnešní text svědčí o tom, že skutečnou, biblickou, Duchem poháněnou lásku nelze oddělit od Bohem daného poznání. Poznání a lásku zároveň nelze oddělit od Písmem směřované a Duchem uschopněné svatosti... a jejich společným ovocem je proměněný, ryzí, čistý a spravedlivý život křesťanů Bohu k slávě.
Z dnešního textu si ukážeme tři veliké věci, které Bůh působí v každém jednotlivém křesťanovi – je to potěšení, pochopení a posvěcení. Moc Kristova evangelia vede k radosti, rozlišování a růstu ve svatosti. Vyhlížení Kristova druhého příchodu působí vděčnost a vytrvalost modliteb, vážnost zbožnosti a vytříbenost duchovního rozlišování, a vede k posvěcení a zachování celého člověka až do dne příchodu Ježíše Krista.
Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Z Boží milosti a k Boží slávě budeme pokračovat ve výkladu Pavlova listu do Tesaloniky. I dnes budeme mluvit o nádheře Kristovy církve, ale z trochu jiného úhlu. Budeme číst v. 16-22.
V tomto oddíle Písma vidíme, jak funguje zdravá Kristova církev, která očekává blízký příchod svého Pána: Pán pracuje v místním sboru skrze muže, které k této práci svým Duchem povolal a ustanovil na straně jedné a skrze celé společenství svatých na straně druhé. Pán Ježíš šíří svou církev, rozmnožuje jí skrze svatý život všech křesťanů v místním sboru.
Pokoj vám a milost, milovaní. Pokračujeme v našem výkladu prvního listu apoštola Pavla církvi do Tesaloniky a před námi je druhá polovina poslední kapitoly tohoto listu, kde se Pavel dostává k celé řadě praktických aplikací. Dnes máme před sebou verše 12-15, které mluví o Kristově církvi.
Petr nás učí následovat Krista navzdory padlému charakteru světa, který se zákonitě musí projevovat vzpourou a hříchem. Tento mravní imperativ máme následovat ve vztahu k vládám ve světě, k nadřízeným na pracovišti, k rodinným příslušníkům, kteří jsou nad námi, i k autoritám v církvi. Máme mu zůstat věrní i v okamžiku, kdy se padlý charakter světa obrátí proti nám samotným a bude na nás pácháno bezpráví.
Církev - místo proměňující Boží moci
Biblická láska vede ke svatosti ke slávě a chvále Boží.
Proměňující moc Kristova evangelia v křesťanech
Kristovo dílo v místním společenství svatých
Dvě větve lidského rodu, aneb jednáte-li dobře
